Biochemický slovník

dánský lékař a biochemik (1918–2018), Nobelova cena (chemie, 1997) za prvotní objev transportního enzymu Na,K-ATPasy. Po ukončení studia medicíny pracoval dva roky jako lékař-chirurg v malé nemocnici. Během lékařské praxe ho zaujaly dosud málo známé mechanismy účinku lokálních anestetik. Prioritně prokázal, že membránově vázaná ATPasa je totožná s Na⁺,K⁺-pumpou, již dříve popsanou na základě její funkce. Tento komplikovaný bílkovinný komplex je velmi účinným nástrojem, který chemickou energii získanou hydrolýzou ATP převádí na osmotickou práci, která je zapotřebí pro aktivní specifický transport malých kationů (Na⁺ a K⁺) proti spádu jejich elektrochemického potenciálu.

americký biochemik (nar. 1941), Nobelova cena (chemie, 2018) za fágové zobrazení peptidů a protilátek (spolu s G. P. Winterem). Bakalářský titul z biologie získal v roce 1963 a krátce působil jako středoškolský učitel a laboratorní technik. Doktorát z bakteriologie a imunologie získal v roce 1970. V roce 1985 popsal techniku označovanou jako fágový displej; jejím principem je umělé vložení specifické sekvence do genu pro obalový protein bakteriofága, což vyvolá expresi modifikovaného proteinu, který lze pak dobře studovat, ale i izolovat. Tato metoda byla velkým přínosem pro výrobu nových léků i biopaliv; takto byl např. připraven Adalimumab, první lidská protilátka, schválená pro použití v terapii (léčba rheumatoidní artritidy).

americký mikrobiolog (nar. 1931), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1978) za objev restrikčních enzymů a jejich aplikaci v molekulové genetice (spolu s W. Arberem a D. Nathansem). Vystudoval matematiku (bakalářský stupeň) a medicínu, později se specializoval na mikrobiologii. Spolu se svými spolupracovníky poprvé prokázal, že určité endonukleasy štěpí DNA velmi specificky, v místě určité sekvence. V dalších letech byly objeveny desítky těchto enzymů, které dnes nazýváme restrikční endonukleasy. Jejich vysoká a reprodukovatelná specifita z nich udělala nepostradatelný nástroj pro studium struktury DNA a dnes především pro technologie vycházející z rekombinantní DNA. V 90. letech se stal jednou z vůdčích postav rodící se genomiky; se svými spolupracovníky získal poprvé úplnou sekvenci DNA bakteriální buňky.

britsko-kanadský chemik (1932–2000), Nobelova cena (chemie, 1993) za zásadní příspěvek k zavedení cílené mutageneze a jejího využití pro studium bílkovin. Narodil se v Blackpoolu (Anglie), studoval chemii na univerzitě v Manchesteru. V roce 1956 se odstěhoval do Kanady, kde roku 1963 získal občanství. Zabýval se chemií adenosinfosfátů, v 60. letech pak syntézou oligoribonukleotidů. Později se ve spolupráci s biotechnologickými firmami (Zymos, Novo atd.) stále více věnuje biotechnologické problematice (výroba insulinu pomocí kvasinek apod.). Zavedl metodu cílené mutageneze, která dovoluje modifikovat gen kódující studovaný protein, takže se zamění určitá aminokyselina v polypeptidové sekvenci. Tato dnes široce využívaná metoda má řadu aplikací; umožňuje např. studovat vliv určitých aminokyselin na vlastnosti proteinu, vylepšovat technologické vlastnosti enzymů či identifikovat kritické aminokyselinové sekvence v patologicky se projevujících proteinech

americký biochemik (1911–1980), Nobelova cena (chemie, 1972) za příspěvek k pochopení vztahu mezi chemickou strukturou a katalytickou aktivitou ribonukleasy (spolu s S. Moorem a C. B. Anfinsenem). Jeho vědecká kariéra je spojena s činností na Rockefeller Institute v New Yorku (USA), kde úzce a dlouhodobě spolupracoval s S. Moorem, s nímž vyvinul automatické chromatografické zařízení, které umožňuje určit obsah jednotlivých aminokyselin v bílkovinném hydrolyzátu. O prudkém rozvoji chemie bílkovin, o nějž se zasloužili, svědčí skutečnost, že v roce, kdy získali Nobelovu cenu, se jim podařilo určit strukturu deoxyribonukleasy, molekuly dvakrát větší než ribonukleasa.

americký biofyzik a biochemik (1940–2018), Nobelova cena (chemie, 2009) za objasnění struktury a funkce ribosomů (spolu s V. Ramakrishnanem a A. Yonath). Vystudoval postupně chemii a molekulární biologii; působil jako profesor molekulární biofyziky a biochemie na Yaleově univerzitě. Hlavním předmětem jeho zájmu bylo zkoumání buněčných struktur pomocí rentgenové krystalografie. Podařilo se mu zjistit mechanismy syntézy bílkovin na ribosomech. Zabýval se také vývojem léků proti mikrobům odolným vůči dosavadním antibiotikům.

lékař a biochemik (nar. 1955), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2013) za studii regulace vesikulárního transportu (spolu s J. E. Rothmanem a R. W. Schekmanem). Narodil se v Göttingen (Německo), kde vystudoval lékařství; doktorát získal z biofyzikální chemie. Od roku 1983 trvale žije v USA; má německé i americké občanství. Celoživotně se zabývá přenosem látek a informace buněčnými membránami (přenos cholesterolu obsaženého v LDL do buněk, uvolňování adrenalinu, noradrenalinu a endorfinů z buněk dřeně nadledvin či transport neurotransmiterů z presynaptických buněk do synaptické štěrbiny). Jeho výzkumy podstatným způsobem přispěly k pochopení vzniku Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy nemoci, schizofrenie, úzkostné poruchy a autismu.

americký farmakolog a fyziolog (1915–1974), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1971) za objevy mechanismu působení hormonů. Po ukončení studia medicíny v roce 1942 nastoupil službu v armádě. Po válce se specializoval na farmakologii. Studoval mechanismus působení adrenalinu na metabolismus svalových a jaterních buněk. V roce 1956 izoloval cyklický AMP a prokázal jeho dominantní roli v mnoha metabolických procesech probíhajících v savčích buňkách; pro tento typ signálních molekul zavedl pojem druhý posel. Tento objev zásadním způsobem ovlivnil chápaní působení hydrofilních hormonů (prvních poslů), které nevstupují do buněk a přesto řídí jejich metabolismus.