Biochemický slovník

angl. antagonist, látka působící proti buněčnému efektu přirozené látky (např. hormonu nebo neurotransmiteru) tím, že se váže na stejný buněčný receptor a blokuje tak její působení. Srov. agonista a antimetabolity.

angl. antibiotics, léčivé látky inhibující růst a rozmnožování mikroorganismů. Principem jejich účinku je selektivní ovlivnění specifických pochodů v mikroorganismech bez výraznějšího vlivu na hostitelský makroorganismus. První generace antibiotik byly sekundární metabolity mikroorganismů (plísní, bakterií), v současnosti se řada antibiotik připravuje uměle (různé syntetické nebo polosyntetické postupy). Z chemického hlediska jsou různorodou skupinou látek, většinou však mají molekulovou hmotnost menší než 2000 Da. Působí různými mechanismy: způsobují např. poruchu funkce cytoplasmatické membrány, inhibují syntézu bílkovin, nukleových kyselin nebo syntézu buněčné stěny. Nezabírají na onemocnění virového původu. Za objev prvního antibiotika penicilinu a jeho léčebného efektu na různé infekční choroby získali roku 1945 A. Fleming, E. B. Chain a H. W. Florey Nobelovu cenu.  

angl. antigen, struktura (buňka nebo její část, protein, DNA nebo nízkomolekulární látka), která prostřednictvím nekovalentních vazeb interaguje se specifickou protilátkou. Bílkovinné antigeny obsahují obvykle několik oblastí, na něž se vážou jednotlivé protilátky; hovoříme o antigenních determinantách neboli epitopech. Antigen, který vyvolává v organismu tvorbu protilátek, se nazývá imunogen.

angl. anticodon, sekvence tří nukleotidů v molekule tRNA, která se může vázat na komplementární trojici v mRNA, zvanou kodon. Protože každá báze nukleových kyselin se za běžných okolností páruje jen s jednou (komplementární) bází, je tak zajištěna specifická vazba tRNA na příslušný úsek mRNA, a tím i bezchybné předávání genetické informace při proteosyntéze (translaci).

angl. antimetabolites, strukturní analoga vitaminů (viz antivitaminy), regulačních látek nebo substrátů enzymů, blokující (obvykle mechanismem kompetice o vazebné místo) jejich působení. Využívají se jako léčiva.

angl. antioxidants, látky, které chrání buňky před účinkem volných radikálů a dalších reaktivních kyslíkových částic (viz oxidační stres). Dělí se na antioxidační enzymy (superoxiddismutasa, katalasa, peroxidasa) a antioxidační (nízkomolekulární) substráty, které jsou buď lipofilní (rozpustné v tucích, např. vitamin E), nebo hydrofilní (rozpustné ve vodě, např. vitamin C, glutathion, thioly, flavonoidy, močová kyselina).

angl. antiport, transportní mechanismus pomocí integrální membránové bílkoviny,
kdy jedna částice je transportována jedním směrem a teprve pak může být transportována druhá částice směrem opačným. Obě částice mohou být transportovány pasivně, nebo jedna pasivně a druhá aktivně (viz sekundární aktivní transport, srov. symport).

                                      

angl. antisence RNA, nekódující molekula RNA, která je komplementární k určité kódující mRNA. Blokuje její translaci tím, že s ní vytváří komplex (zvaný duplex, dsRNA, analog dsDNA), který je dále degradován mechanismy RNA-interference. Jde o jeden ze způsobů regulace exprese určitého genu; pro uplatnění tohoto postupu musí samozřejmě existovat i "regulační" gen, kódující příslušnou antisense RNA.

angl. antiserum, krevní sérum zvířete, které bylo, obvykle uměle, imunizováno určitým antigenem (resp. imunogenem). Obsahuje pak v dosti vysoké koncentraci protilátky proti tomuto antigenu.

angl. antivitamins, strukturní analoga vitaminů, snižující jejich biologický účinek. Zpomalují růst mikroorganismů, závislých na daném vitaminu. U živočichů vyvolávají příznaky nedostatku vitaminu; např. lék warfarin, používaný jako antikoagulans (snižuje tendenci krve ku srážení, a tím i pravděpodobnost vzniku trombu), je antivitaminem vitaminu K, který pozitivně ovlivňuje několik kroků koagulační kaskády.