Biochemický slovník

angl. glucogenic and ketogenic amino acids, rozdělení proteinogenních aminokyselin podle katabolického osudu jejich uhlíkaté kostry. Glukogenní aminokyseliny při odbourávání poskytují meziprodukty, z nichž lze metabolickou cestou vybudovat sacharidy (resp. glukosu); do této skupiny patří např. Ala (deaminací vzniká pyruvát), Asp a Asn (oxalacetát) nebo Glu, Gln a Pro (2-oxoglutarát). Ketogenní aminokyseliny poskytují při odbourávání pouze takové meziprodukty, z nichž lze biosyntézou získat mastné kyseliny, ne však sacharidy. Těmito meziprodukty jsou zejména acetyl-CoA a acetoacetát (3-oxobutanová kyselina, tj. keton, proto ketogenní). Některé aminokyseliny poskytují při katabolismu jak glukogenní, tak ketogenní meziprodukty.

též standardní nebo kódované aminokyseliny, angl. proteinogenic nebo proteogenic amino acids, aminokyseliny, které se při translaci zabudovávají do polypeptidových řetězců bílkovin, proto též aminokyseliny bílkovinotvorné. Patří sem běžných dvacet α-aminokyselin; v několika vzácných případech byla prokázána při translaci inkorporace aminokyseliny selenocysteinu a u bakterií i pyrolysinu. Zabudování aminokyselin do peptidového řetězce při proteosyntéze je řízeno genetickým kódem (proto též aminokyseliny kódované). Kromě glycinu, který není chirální, mají všechny kódované aminokyseliny konfiguraci L na uhlíku C_α . Vzorce těchto základních biomolekul jsou uvedeny u speciálních hesel spolu s jejich třípísmenkovými a jednopísmenkovými symboly. Proteinogenní aminokyseliny jsou hlavními dusíkatými látkami organismu. Metabolicky jsou spřízněny s 2-oxokyselinami, na něž mohou přecházet transaminací nebo oxidační deaminací.

angl. aminopeptidases, EC 3.4.11.-, hydrolasy z podtřídy peptidas, které odštěpují z N-konce peptidového řetězce koncovou aminokyselinu. Ve střevní sliznici se spoluúčastní trávení bílkovin.

též transaminasy, angl. aminotransferases, EC 2.6.1.-, intracelulární enzymy podílející se na metabolismu aminokyselin. Katalyzují přenos aminoskupiny z aminokyselin na 2-oxokyseliny, obvykle na 2-oxoglutarát: L-aminokyselina + 2-oxoglutarát 2-oxokyselina + L-Glu. Jejich prostetickou skupinou je pyridoxalfosfát. Jsou specifické pro jednotlivé aminokyseliny; významné jsou zejména alaninaminotransferasa (ALT, EC 2.6.1.2) a aspartátaminotransferasa (AST, EC 2.6.1.1). Zvýšená hladina aminotransferas v krevní plasmě je příznakem poškození tkáňových buněk, zejména při jaterních chorobách nebo při akutním poškození srdečního svalu (infarkt myokardu); stanovení koncentrace katalytické aktivity aminotransferas v krvi pacientů patří k základním klinicko-biochemickým vyšetřením.

angl. biogenic amines, skupina aminů, vznikajících v buňkách enzymovou dekarboxylací aminokyselin (EC 4.1.1.-) s eventuální další úpravou. Mají významné fyziologické a farmakologické účinky. Mezi nejznámější patří:

• histamin (odvozený od histidinu, účastní se alergických reakcí, vyvolává rozšíření cév);
• serotonin (odvozený od tryptofanu, neurotransmiter, tkáňový hormon);
• katecholaminy (odvozené od tyrosinu, dopamin, noradrenalin, adrenalin, neurotransmitery, tkáňové hormony);
• β-alanin (odvozený od asparagové kyseliny, součást pantothenové kyseliny v koenzymu A);
• cysteamin (odvozený od cysteinu, součást koenzymu A);
• γ-aminomáselná kyselina (odvozená od glutamové kyseliny, blokující neurotransmiter).

angl. ammonia, NH₃ resp. NH₄⁺, koncový produkt degradace dusíkatých látek. Pro organismy je obecně toxický (viz živočichové - rozdělení podle způsobu vylučování dusíku), rostliny a mikroorganismy ho však mohou, v příslušných dávkách, využívat jako zdroj dusíku. 

angl. ammonia-lyases, EC 4.3.1.-, enzymy odštěpující amoniak za vzniku dvojné vazby. Např. aspartát-amoniaklyasa (EC 4.3.1.1) katalyzuje vratnou reakci: L-aspartát fumarát + NH₃.

adenosinmonofosfát, přesněji adenosin-5'-fosfát, též adenylová kyselina, angl. adenosine 5'-monophosphate, nukleotid vznikající štěpením ATP působením AMP-tvořících ligas, hydrolytickým štěpení cAMP fosfodiesterasou (EC 3.1.4.17) nebo hydrolýzou RNA. Jeho koncentrace v buňkách roste při energetickém vyčerpání; proto je aktivátorem katabolických procesů, které doplňují hladinu ATP (viz adenosinfosfáty).

angl. signal amplification, pojem, kterého se užívá pro vysvětlení situace, kdy na poměrně slabý impuls systém reaguje s velkou intenzitou. Typickým příkladem je odpověď buňky na hormonální stimulaci, kdy dojde k sekvenci událostí: vazba hormonu na receptor → aktivace G-proteinu → aktivace adenylátcyklasy → syntéza cAMP → aktivace proteinkinasy → fosforylace enzymu. Na některých úrovních se signál dramaticky zvětšuje: receptor aktivuje několik molekul G-proteinu, adenylátcyklasa syntetizuje mnoho molekul cAMP a proteinkinasa fosforyluje mnoho molekul enzymu (viz signální dráhy). Podobně se zesiluje signál při postupné vzájemné aktivaci enzymů koagulační kaskády v krvi.