Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 ... 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 ... 129 (Další)
VŠE

B

bílkoviny plasmové

též plasmatické, angl. plasma proteins / plasmatic proteins, skupina bílkovin nacházejících se v krevní plasmě obratlovců (často zúženě chápáno na plasmu člověka). Velká většina z nich jsou složené bílkoviny, především glykoproteiny a lipoproteiny, ale též fosfoproteiny a metaloproteiny. Plasma obsahuje 6 až 8 % proteinů, přičemž zdaleka nejhojnější je sérový albumin (4 až 5 g na 100 ml plasmy). Svými fyzikálně chemickými vlastnostmi plasmové bílkoviny pomáhají regulovat osmotický tlak krve a hodnotu pH. Podílejí se na transportu iontů, hormonů, lipidových látek, vitaminů i některých metabolitů. Jsou odpovědné za koagulaci krve (fibrinogen a koagulační faktory), obranu proti infekcím (imunoglobuliny a systém komplementu) a vykonávají řadu dalších funkcí; některé plní funkci hormonů. Většina je syntetizována v játrech.

bílkoviny - podjednotky

angl. protein subunits, jednotlivé nezávisle sbalené polypeptidové řetězce schopné alespoň do jisté míry samostatně vykonávat určité funkce. O podjednotkách hovoříme zejména u bílkovin s kvarterní strukturou.

bílkoviny rekombinantní

angl. recombinant proteins, proteiny připravené genovými manipulacemi, při nichž byl do genomu producenta uměle začleněn gen kódující požadovanou bílkovinu z jiného organismu (viz transgenní organismy). Tato technologie vyžaduje zvládnutí několika samostatných operací:

získání genu kódujícího žádaný protein;
přípravu vektoru (DNA obsahující daný gen a další části, které jsou nutné pro jeho přijetí buňkou a expresi);
vpravení vektoru do buněk (transformace buněk);
selekci buněk, které vektor přijaly, a jejich namnožení;
pěstování buněk nebo organismů za podmínek, kdy žádaný protein exprimují;
izolaci rekombinantního proteinu.

bílkoviny – rozdělení podle funkce

angl. proteins – functional classification, poněkud násilné, leč velmi užitečné dělení bílkovin; jedna molekula proteinu může totiž současně vykonávat i několik z vyjmenovaných činností. Tímto způsobem obvykle dělíme bílkoviny na:

enzymy, katalyzátory biochemických reakcí, nejpočetnější skupina bílkovin;
membránové kanály a přenašeče, transmembránové bílkoviny schopné přenášet molekuly nebo ionty přes biologickou membránu (iontové kanály, permeasy, transferasy, štěrbinové spojení, trvalé póry);
bílkoviny transportní a skladovací, které zajišťují v organismech funkční distribuci nízkomolekulárních látek, např. myoglobin a hemoglobin transportují a skladují kyslík, ferritin a transferrin železo, cerulopasmin měď, sérový albumin mastné kyseliny atd.;
bílkovinné hormony a bílkoviny zajišťující jiné regulační funkce (např. insulin, gonadotropiny, glukagon, cytokiny, G-proteiny atd.);
receptory, které vážou signální molekuly (např. hormony); některé jsou vázány v membráně, mnohé jsou rozpuštěny v cytosolu;
bílkoviny obranného a ochranného systému, kam řadíme především protilátky (imunoglobuliny), zodpovědné za imunitní odpověď, a fibrinogen spolu s dalšími koagulačními faktory, zajišťující srážení krve a ochranu před vykrvácením;
strukturní proteiny cytoskeletu, svalu a mezibuněčné hmoty (aktin, kolagen, myosin, tubulin aj.), jejichž úkolem je vytvářet prostorovou architekturu buněk, orgánů i celých organismů, ale také přeměňovat chemickou energii na mechanickou práci a umožňovat tak pohyb.

bílkoviny – rozdělení podle tvaru molekuly

angl. proteins – classification according to the molecular shape, klasické dělení proteinů na globulární (též sferoproteiny) a fibrilární (skleroproteiny). Do tohoto schématu nezapadají membránové bílkoviny.

bílkoviny složené

též konjugované proteiny, angl. conjugated proteins, bílkoviny, obsahující kromě peptidového řetězce i nepeptidové složky (někdy též méně přesně označované za nebílkovinné). Tak lipoproteiny obsahují lipidy, glykoproteiny obsahují sacharidy, fosfoproteiny zase zbytky kyseliny fosforečné a metaloproteiny obsahují ionty kovů; nukleoproteiny jsou komplexy bílkovin s nukleovými kyselinami. V podstatě terminologicky shodně označujeme složenou bílkovinu jako holoprotein, peptidový řetězec jako apoprotein a nepeptidovou složku jako prostetickou skupinu.

bílkoviny strukturní

angl. structural proteins, synonymum pro skleroproteiny. Někdy se tento termín užívá v jiném smyslu pro bílkoviny, které se podílejí na výstavbě struktur určitých orgánů či organel (aktin a myosin ve svalech, některé membránové bílkoviny, bílkoviny spoluvytvářející ribosom apod.).

bílkoviny – strukturní motivy

angl. proteins – structural motifs, charakteristické prostorové útvary, jež může zaujímat peptidový řetězec v bílkovinách. Tento modernější pojem postupně vytlačuje starší pojem sekundární struktura. K nejrozšířenějším strukturním motivům patří:

α-helix. U některých globulárních bílkovin (např. hemoglobin) může až 75 % peptidového řetězce zaujímat tuto strukturu. V bílkovinách, zejména pak strukturních (např. kolageny) mohou existovat i jiné typy helixů.
β-struktura, další z běžných typů periodických struktur. Peptidový řetězec probíhá více-méně lineárně, přičemž postranní řetězce aminokyselin míří střídavě na jednu a druhou stranu. Tato struktura bývá stabilizována buď interakcí s α-helikálními úseky (tzv. supersekundární struktury, např. αβα) nebo s paralelně či antiparalelně probíhajícím polypeptidovým řetězcem (nebo řetězci) stejné konformace, s nímž je spojen vodíkovými můstky. Tak vznikají struktury zvané β-skládaný list (angl. β-pleated sheet); jejich plocha bývá různým způsobem zakřivena;
β-ohyb, angl. β-bend nebo β-turn, charakteristická struktura globulárních bílkovin, kdy se řetězec ohýbá do protisměru a stabilizuje se vodíkovým můstkem s peptidovou vazbou, ležící o tři aminokyselinové zbytky dále;
zinkové prsty, jeden z charakteristických motivů bílkovin, vážících se na DNA; je stabilizován ionty Zn²⁺, které se na protein vážou prostřednictvím zbytků cysteinu nebo histidinu;
leucinový zip, motiv pomocí něhož některé bílkovinné molekuly dimerizují; je znám zejména u proteinů, vážících se na DNA. Vytvářejí jej dva α-helixy, u nichž je každý sedmý aminokyselinový zbytek leucin; tím na jedné straně helixu vzniká hydrofobní povrch a dva takové helixy mohou zprostředkovat reverzibilní hydrofobní vazbou dimerizaci podjednotek.

Existenci periodických strukturních motivů bílkovin postuloval L. C. Pauling, který v roce 1954 za výzkum povahy chemické vazby a aplikaci získaných poznatků pro určení struktury komplexních sloučenin získal Nobelovu cenu.

bioenergetika

angl. bioenergetics, interdisciplinární vědní obor na rozhraní mezi biochemií a fyzikální chemií, zabývající se přeměnami energie v organismech.

biochemie

angl. biochemistry, vědní obor snažící se vysvětlit biologické děje pomocí chemických prostředků a pojmů. Zabývá se především

složením živých systémů a strukturou látek, které je tvoří (biochemie statická);
chemickými přeměnami jednotlivých látek (biochemie dynamická, komplex těchto přeměn nazýváme metabolismus);
souvislostmi mezi chemickým děním v organismu s jeho fyziologickými projevy (biochemie funkční).

Biochemie je nejrychleji se rozvíjejícím oborem chemie a v současné době zásadním způsobem ovlivňuje všechny obory biologie, lékařství, zemědělství apod. V rámci biochemie se formují další vědní disciplíny jako

molekulová genetika (výklad uchovávání a přenosu genetické informace na molekulové úrovni);
bioorganická chemie (výklad mechanismu biochemicky důležitých reakcí pomocí pojmů organické chemie);
xenobiochemie (studium osudu cizorodých látek v organismu);
farmakobiochemie (biochemický výklad farmakologických účinků biologicky aktivních látek);
enzymologie (komplexní studium průběhu enzymových reakcí);
imunochemie (studium a využití interakce antigen-protilátka);
bioinformatika (využití výpočetních postupů pro získávání informací o biologických systémech, a to i na molekulové úrovni);
klinická biochemie (analýza tělních tekutin a interpretace získaných výsledků pro účely laboratorní diagnostiky onemocnění; studium odchylek metabolických dějů, které jsou způsobeny onemocněními - patobiochemie).