Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 ... 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 (Další)
VŠE

V

vlásenka

angl. hairpin nebo hairpin loop, útvar tvořený jednořetězcovou DNA nebo RNA, v níž jsou určité úseky tvořeny vlasenka.01.jpg

komplementárními bázemi, které se navzájem párují a mohou vytvářet jistou formu dihelixu. Jsou známy z tRNA, kde tvoří jednotlivé jetelové lístky, ale i z vlásenkovitých struktur DNA, kde se např. uplatňují jako signál pro ukončení transkripce.

vlastnosti chaotropní

angl. chaotropic properties, schopnost některých látek rozrušovat strukturu vody, zejména vodíkové vazby mezi molekulami, neboť samy s vodou tyto vazby vytvářejí. Typickými chaotropními látkami jsou močovina a guanidinhydrochlorid, které ve vysokých koncentracích (9 mol/l u močoviny, 6 mol/l u guanidinhydrochloridu) působí jako vysoce účinná denaturační činidla bílkovin, která převádějí nativní strukturu bílkoviny do podoby statistického klubka. Díky schopnosti vytvářet vodíkové vazby s atomy v peptidových vazbách výrazně zvyšují rozpustnost takto denaturovaných bílkovin.

vodík aktivní

angl. active hydrogen, značka [H], v biochemii společné označení pro atomy vodíku vázané na kofaktory oxidoreduktas, nejčastěji na NAD⁺, NADP⁺ nebo FAD. Toto schematické označení se užívá zejména při popisu katabolických procesů, kde přenos vodíku mezi jednotlivými systémy oxidoreduktas hraje klíčovou energetickou roli, přičemž primární akceptor vodíku (kofaktor) není pro popis děje zásadní.

von Euler-Chelpin Hans

švédský chemik narozený v Německu (1873–1964), Nobelova cena (chemie, 1929) za výsledky získané při výzkumu fermentace cukrů a fermentačních enzymů (spolu s A. Hardenem). Cesta von Euler-Chelpina k chemii vedla přes studium malířství na akademii v Mnichově. Zabýval se problematikou barev a spekter, což ho dovedlo k přírodním vědám. Studoval chemii na univerzitě v Berlíně u H. E. Fischera a fyziku u E. G. Warburga a M. Plancka. Roku 1906 byl ustanoven profesorem obecné a organické chemie Královské univerzity ve Stockholmu. Jeho studium metabolismu započalo v roce 1905, kdy se začal věnovat fosforylaci jako první fázi katabolismu glukosy; zabýval se také nikotinamidovými koenzymy (tehdy zvanými ko-zymasy) jakožto aktivátory katabolických procesů. Ve 20. letech studoval enzymy (invertasu a katalasu); jeho monografie Chemie der Enzyme (1935) byla první moderní enzymologickou učebnicí. V 50. letech se věnoval biochemii nádorů.

vosky

angl. waxes, lipidy tvořené estery vyšších mastných kyselin a vyšších jednosytných alkoholů. Vyskytují se na povrchu rostlin, kde vytvářejí tenkou vrstvu sloužící k ochraně před vysycháním a před patogeny. Také u živočichů vosky nalézáme na povrchu těla, hlavně v srsti; jsou často produkovány hmyzem při stavbě obydlí (včelí vosk). Jsou odolné vůči hydrolýze a nepodléhají enzymovému rozkladu; proto nejsou pro živočichy stravitelné.

vsolování

angl. solting in, vzrůst rozpustnosti proteinů v přítomnosti malých koncentrací neutrálních solí; typická vlastnost globulárních bílkovin.

vstup postranní do dýchacího řetězce

též kotvený komplex II, angl. respiratory complex II, společné označení pro membránové enzymy ze třídy oxidoreduktas, které katalyzují přenos vodíkových atomů z různých substrátů na ubichinon, a tím jejich vstup do dýchacího řetězce: SH₂ + Q → S + QH₂. Zásadně se liší od kotveného komplexu I (ubichinonreduktasa EC 7.1.1.2) tím, že nejsou schopny aktivně transportovat protony, a proto nepřispívají ke vzniku proton-motivní síly. Jejich prostetickou skupinou bývá FAD. Nejvýznamnějšími enzymy této skupiny jsou sukcinátdehydrogenasa (viz citrátový cyklus, EC 1.3.5.1), membránová glycerol-3-fosfátdehydrogenasa (EC 1.1.5.3, viz glycerolfosfátové kyvadlo) a systém dehydrogenas, které zahajují β-oxidaci mastných kyselin (acyl-CoA-dehydrogenasy, EC 1.3.8.1 a EC 1.3.8.8).

vysolování

angl. solting out, pokles rozpustnosti globulárních bílkovin v důsledku vysoké koncentrace určitých solí. Postupné vysolování bílkovin z roztoku (frakční vysolování, např. přidáváním síranu amonného, a oddělení vzniklé sraženiny centrifugací) patří k nejběžnějším velkokapacitním metodám izolace bílkovin.

W

Walker John Ernest

anglický biochemik (nar. 1941), Nobelova cena (chemie, 1997) za objasnění zásadního mechanismu enzymové syntézy adenosintrifosfátu (spolu s P. D. Boyerem). Studoval chemii v Oxfordu. Zabýval se peptidovými antibiotiky, od roku 1974 pracuje v Cambridge na problematice sekvenční a strukturní analýzy proteinů. Věnoval se též proteinům membránovým, a to zejména enzymům oxidační fosforylace. Objektem jeho zkoumání se stala ATP-synthasa z mitochondrií hovězího srdce a eubakterií. Výsledkem byla úplná sekvenční analýza tohoto komplexního enzymu z řady druhů a určení prostorové struktury katalytické domény F₁ na atomové úrovni.

Warburg Otto Heinrich

otto-heinrich-warburg.jpg (280×396) německý biochemik (1883–1970), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1931) za objevy povahy a mechanismu působení respiračních enzymů. Jeho otec byl významný fyzik Emil Warburg. Otto studoval chemii u E. Fischera a v roce 1906 zde získal doktorát. Poté vystudoval v Heidelbergu medicínu. Během I. světové války sloužil v pruském jezdectvu. Jeho počáteční výzkum (ve spolupráci s E. Fischerem) byl zaměřen na polypeptidy. Výsledkem jeho dalších prací byl objev úlohy flavinů a nikotinamidu jako aktivních složek enzymů přenášejících vodík. Tyto objevy, spolu s dřívějšími poznatky o oxygenasách, poskytly ucelený obraz oxidací a redukcí v živých systémech. V posledních letech se věnoval chemoterapii rakoviny a mechanismu působení Roentgenova záření. Zabýval se také fotosyntézou.