Biochemický slovník
Biochemický slovník
Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE
B |
|---|
báze nukleových kyselintéž nukleové nebo dusíkaté báze, angl. nucleic acids bases, základní součásti
nukleosidů, nukleotidů i polynukleotidů, tedy nukleových kyselin (báze proto, že mají slabě zásaditý charakter). Dělí se podle heterocyklických sloučenin, které tvoří základ jejich struktury, na báze purinové (adenin, guanin) a pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin). Vytvářejí doplňkové dvojice (zvané komplementární páry), v nichž se vždy jedna purinová a jedna pyrimidinová báze vzájemně vážou vodíkovými vazbami . V DNA fungují jako prvky kódu k zápisu genetické informace; jejich komplementarita umožňuje tuto informaci realizovat v procesech replikace, transkripce i translace. | |
Berg Paul
| |
Bergström Sune Karl
| |
švédský biochemik (1916–2004), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1982) za objevy týkající se bilance dusíkováangl. nitrogen balance, rozdíl mezi celkovým příjmem dusíku organismem a jeho ztrátou (vylučováním). Mladé rostoucí organismy mají pozitivní dusíkovou bilanci, neboť zadržují dusík, který využívají k výstavbě tkání, zejména ve formě bílkovin. | |
bilirubinangl. bilirubin, žlutooranžová látka, vznikající katabolickým štěpením hemu.  Tvoří se hlavně z hemoglobinu ve slezině, odkud se uvolňuje do krevní plasmy, kde se váže na sérový albumin. Z krve je vychytáván játry a přechází žlučí do střeva, kde je zejména činností bakterií přeměněn na degradační produkty (žlučová barviva). Hromadění bilirubinu v krvi (hyperbilirubinemie) se projevuje žlutým zabarvením kůže, bělimy oka a sliznic (žloutenka neboli ikterus), což je známkou onemocnění jater, ucpání žlučových cest (obstrukční žloutenky) nebo zvýšeným rozpadem červených krvinek (hemolytické anemie). Fyziologicky se žloutenka objevuje u novorozenců, u nichž se po porodu poměrně rychle snižuje počet červených krvinek. V krvi se vyskytuje též ve formě konjugátu s glukuronovou kyselinou (bilirubin-bisglukoronát, nazývaný konjugovaný nebo esterifikovaný bilirubin). | |
bílkovinytéž proteiny, angl. proteins, biopolymery, jejichž kostru tvoří polypeptidový řetězec, obsahující obvykle 100 až 2 000 aminokyselinových zbytků. Minimální molární hmotnost bílkovin je 10 000 g/mol; menší oligomery aminokyselin řadíme mezi peptidy. Peptidové řetězce bílkovin jsou syntetizovány na ribosomech procesem zvaným translace; většina z nich podléhá kotranslačním a posttranslačním modifikacím. Pořadí aminokyselin v polypeptidovém řetězci je pro každou bílkovinu jedinečné a geneticky dané. Drobné změny primární struktury (vyvolané mutacemi genu) mohou vést k podstatné změně vlastností dané bílkoviny; této skutečnosti využívá proteinové inženýrství, které se cílenými mutacemi snaží změnit (vylepšit) vlastnosti jednotlivých proteinů. V buňce se vyskytuje několik set až tisíců různých bílkovin, které zajišťují její základní funkce a liší se jak chemickou stavbou (především pořadím aminokyselin v peptidovém řetězci – primární strukturou), tak prostorovým uspořádáním. Studiem závislosti obsahu jednotlivých bílkovin na fyziologickém a patologickém stavu buněk (resp. organismů) se zabývá proteomika. Univerzální systém klasifikace bílkovin neexistuje. Lze je třídit např. na základě rozpustnosti (viz albuminy, globuliny), na základě isoelektrického bodu (kyselé, neutrální, bazické), na základě molekulové hmotnosti (malé do 40 kDa, velké obvykle nad 200 kDa) nebo na základě tvaru molekuly (sferoproteiny, skleroproteiny); zvláštní skupinu tvoří bílkoviny zabudované do biologických membrán (membránové bílkoviny). Podle složení lze bílkoviny dělit na bílkoviny jednoduché a bílkoviny složené; důležitější je však dělení bílkovin podle funkce. Za přípravu enzymů a virových proteinů v čistém stavu získali roku 1946 J. H. Northorp a W. M. Stanley Nobelovu cenu. | |
bílkoviny akutní fázezkratka BAF, angl. acute phase proteins (APP) nebo acute phase reactants (APR), označení proteinů, jejichž koncentrace stoupá o alespoň 25 % během akutní fáze, tedy během zánětu, po vážném zranění nebo během nádorového bujení. Patří k nim zejména C-reaktivní protein (CRP), mannosu-vázající lektin (MBL, mannose-binding lectine), fibrinogen, ceruloplasmin a orosomukoid. Jejich konečným cílem je zvýšit počet bílých krvinek v okolí napadeného místa a bránit tak organismus, dokud nevznikne dostatečné množství protilátek. | |
bílkoviny jednoduchéangl. simple nebo unconjugated proteins, bílkoviny, neobsahující kromě aminokyselinových zbytků, vázaných v polypeptidovém řetězci, žádné další pevně navázané molekuly, skupiny či ionty (srov. bílkoviny složené). | |
bílkoviny membránovéangl. membrane proteins, skupina bílkovin, které  jsou navázány na
biologickou membránu a funkčně s ní souvisejí. Podle síly vazby na dvojvrstvu polárních lipidů je dělíme na periferní, které lze při teplotě 37 °C extrahovat do pufru s nízkou iontovou silou, a integrální, které jsou spojeny s membránou mnohem pevněji. Mezi nejdůležitější transmembránové integrální bílkoviny, jejichž peptidový řetězec prochází (často několikrát) napříč membránou, patří ty, které zajišťují transport částic membránou, dále membránové receptory, odpovídající za interakci buněk s okolím, a membránové enzymy (např. enzymy dýchacího řetězce či světlé fáze fotosyntézy). Mezi periferní bílkoviny patří např. spektrin a aktin, vytvářející v mechanicky silně namáhaných buňkách (nervové buňky, červené krvinky atd.) membránový skelet, který zajišťuje mechanickou odolnost membrány, cytochrom-c, přenášející elektrony v dýchacím řetězci po vnější straně vnitřní mitochondriální membrány, klathrin, hrající významnou roli v endocytose, a G-proteiny, podílející se na přenosu signálu do buňky. | |
bílkoviny mléčnéangl. milk proteins, bílkoviny přítomné v mléce. Dělí se na
kaseiny a syrovátkové bílkoviny, z nichž nejdůležitější jsou β-laktoglobulin (tvořící asi 50 % bílkovin syrovátky), α-laktalbumin a laktoferrin. Mléko obsahuje i některé enzymy (např. laktoperoxidasau, EC 1.11.1.7 a xantinoxidasu EC 1.17.3.2). Protilátky z mléka (imunoglobuliny typu IgG, IgA a IgM) jsou přímo (bez štěpení) vstřebávány v tenkém střevu sajícího mláděte a poskytují mu pasivní ochranu proti patogenům, proti nimž je imunní matka. | |