Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: 1 2 3 4 5 6 (Další)
VŠE

T

Tanaka Koichi

Koichi Tanaka japonský technik (nar. 1959), Nobelova cena (chemie, 2002) za vývoj nedestruujících ionizačních metod pro hmotnostní spektrometrii biologických makromolekul (spolu s J. B. Fennem). Od ukončení studia elektrotechniky na univerzitě v Tohoku pracuje jako vývojový pracovník ve firmě Shimadzu, která se zabývá výrobou laboratorních zařízení. Zásadním způsobem přispěl k objevu metody Matrix Assisted Laser Desorption/Ionization (MALDI), která v hmotnostní spektrometrii umožňuje převést biologické (makro)molekuly do plynné fáze bez fragmentace, přičemž náboj molekuly bývá obvykle ±1. Tato metodika se dnes standardně využívá pro identifikaci proteinů a umožnila i prudký rozvoj proteomiky v počátku 21. století. Dnes se využívá i pro identifikaci mikroorganismů podle hmotnosti jejich ribosomálních proteinů.

technologie fermentační

též kvasné technologie, angl. fermentation technologies, souhrnné označení biotechnologických postupů využívajících metabolického aparátu mikroorganismů k výrobě různých produktů, např. alkoholických nápojů, ethanolu, organických kyselin, aminokyselin, vitaminů, steroidních hormonů, antibiotik, ale i droždí nebo krmné biomasy.

technologie hybridomové

angl. hybridoma technologies, metodiky využívající hybridomů, a to nejčastěji k výrobě monoklonálních protilátek.

technologie rekombinantní

angl. recombinant technologies, soubor metodik využívajících rekombinantní DNA, a to zejména:

k produkci bílkovin jinými organismy (viz rekombinantní bílkoviny);
k produkci geneticky modifikovaných bílkovin (viz proteinové inženýrství);
k přípravě geneticky modifikovaných organismů.

telomerasy

angl. telomarases, neobvyklé RNA-dependentní DNA-polymerasy (EC 2.7.7.49) nesoucí si vlastní molekulu RNA jako templát pro tvorbu DNA. Jejich úkolem v buňkách je obnovovat délku zkracujících se telomer.

telomery

z řeckého telos = zakončení, angl. telomers, koncové části lineárních chromosomů. Při buněčném dělení se telomery zkracují kvůli neschopnosti DNA-polymeras syntetizovat konce lineárních řetězců DNA. Původní délka se působením enzymu telomerasy může v některých buňkách obnovit (buňky pohlavní, kmenové, rakovinné atd.). Telomery nekódují proteiny a obsahují krátké opakující se sekvence. Postupné zkracování telomer vede ke stárnutí buňky a její programované buněčné smrti, čímž se zabrání nekontrolovatelnému buněčné dělení. Za studium telomer a telomeras získali C. W. Greider, E. H. Blackburn a J. W. Szostak v roce 2009 Nobelovu cenu.

templát

angl. template, jednořetězcový poly(deoxy)ribonukleotid, využívaný jako zdroj informace při řízené biologické polymeraci (viz řetězec templátový).

tenzidy

angl. tensides nebo surfactants, látky, které snižují povrchové napětí rozpouštědla (v biochemii vody). Jejich molekuly obsahují polární a nepolární část (viz amfipatické molekuly). V průmyslu i domácnostech se užívají zejména jako čistící a prací prostředky.

teorie buněčná

angl. cell theory, teorie formulovaná na počátku 19. století, viz buňka.

teorie chemiosmotická

angl. chemiosmotic theory, představa vysvětlující spřažení oxidace redukovaných kofaktorů (NADH a FADH) se syntézou ATP (ADP + P_i → ATP + H₂O) v mitochondriích. Vychází z předpokladu, že energie

získaná oxidací kofaktorů v dýchacím řetězci (na obr. to je elektron-transportní systém), je nejdříve využita k aktivnímu transportu vodíkových iontů (H⁺) přes vnitřní membránu mitochondrie do mezimembránového prostoru. Matrix mitochondrie se tak o ionty H⁺ ochuzuje, a navíc vůči cytosolu získává záporný potenciál. Vzniká specifická forma energie zvaná proton-motivní síla, která tlačí ionty H⁺ zpět do matrix. Zpětný (exergonický, pasivní) transport H⁺ je umožněn membránovým enzymem ATP-synthasou (EC 7.1.2.2), která uvolněnou energii využívá k výše zmíněné syntéze ATP. Na základě tohoto obecného mechanismu je ATP syntetizován jak v aerobně pracujících mitochondriích, tak na buněčných membránách aerobních a nefermentujících anaerobních mikroorganismů. Proton-motivní síla je generována i při fotosyntéze na membráně thylakoidů, kde je analogicky využívána k syntéze ATP. Za příspěvek k pochopení přenosu biologické energie vypracováním chemiosmotické hypotézy obdržel roku 1978 P. Mitchell Nobelovu cenu.