Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: 1 2 3 (Další)
VŠE

N

náboj amfiontu

angl. amphion charge, součet nábojů jednotlivých ionisovaných skupin v

molekule s přihlédnutím k jejich znaménku (též volný náboj); někdy se udává i celkový náboj, což je počet nábojů amfiontu bez ohledu na jejich znaménko. Na obrázku jsou zachyceny náboje pro neutrální, kyselou a bazickou aminokyselinu ve vodném roztoku při pH 7.

náboj buňky energetický

angl. cell energy charge, veličina vyjadřující stav energetických rezerv buňky:
energetický náboj buňky\( = \frac{[ATP]+ \frac{1}{2} [ADP]}{[ATP]+[ADP]+[AMP]} \)

Faktor ½ pro koncentraci ADP ukazuje, že jeho štěpení na AMP poskytuje polovinu energie odpovídající štěpení ATP (viz adenosinfosfáty, energetická jednotka ATP). Energetický náboj může teoreticky dosáhnout hodnot mezi 0 (adenosinfosfáty jsou přítomny pouze jako AMP) až 1 (jsou přítomny pouze jako ATP).

NAD

nikotinamidadenindinukleotid, angl. nicotinamide adenine dinucleotide, starší označení difosfopyridin-nukleotid (zkratka DPN), jeden z nejvýznamnějších koenzymů oxidoreduktas. Protože jeho pyridinové jádro je kladně nabité, označuje se přesněji NAD⁺; redukcí může přijmout dva elektrony a jeden vodíkový ion (H⁺) a přejít na formu NADH. Jeho součástí je amid nikotinové kyseliny, vitamin B3– niacin. Jeho hlavním úkolem v metabolismu je přijímat vodíkové atomy (resp. elektrony) v dehydrogenačních katabolických reakcích (redukce NAD⁺ na NADH) a přenášet je do dýchacího řetězce, kde se NAD⁺ regeneruje. Podobné chemické vlastnosti má NADP. Více viz redoxní systém NAD(P)+, NAD(P)H.

NADP

nikotinamidadenindinukleotidfosfát, angl. nicotinamide adenine dinucleotide phosphate, fosforylovaný analog NAD (vzorec viz tamtéž). V redukované formě (NADPH) ho buňky používají jako redukční činidlo v biosyntézách (v temné fázi fotosyntézy, při biosyntéze mastných kyselin apod.); proto se o NADPH často hovoří jako o redukčním ekvivalentu. Vzniká redukcí NADP⁺ ve světlé fázi fotosyntézy, v dehydrogenační fázi pentosového cyklu, v pyruvát-malátovém cyklu (působením jablečného enzymu na malát) a v některých dalších dehydrogenačních reakcích. Více viz redoxní systém NAD(P)+, NAD(P)H.

Na,K-ATPasa

též Na⁺/K⁺-pumpa, systematický název ATP-fosfohydrolasa

(P-typ, Na⁺/K⁺-vyměňující), EC 7.2.2.13, angl. Na,K-ATPase, integrální membránový enzym ze třídy translokas, zajišťující protisměrný primární aktivní transport iontů Na⁺ a K⁺. Na úkor hydrolýzy jedné molekuly ATP transportuje tři ionty Na⁺ z buňky a dva ionty K⁺ do buňky. Je přítomna ve všech plasmatických membránách, neboť nerovnováha intracelulárních a extracelulárních koncentrací alkalických iontů patří k základním znakům živých buněk; specifické fyziologické role má zejména v buňkách nervových a ledvinových. Za prvotní objev transportního enzymu Na,K–ATPasy obdržel roku 1997 J. C. Skou Nobelovu cenu.

Nathans Daniel

Daniel Nathans americký mikrobiolog (1928–1999), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1978) za objev restrikčních enzymů a jejich aplikaci v molekulové genetice (spolu s W. Arberem a H. O. Smithem). Narodil se v USA jako nejmladší z devíti dětí rusko-židovských imigrantů. Vystudoval chemii (bakalářský stupeň) a medicínu, specializoval se na mikrobiologii. Použil restrikční endonukleasu, izolovanou H. O. Smithem z bakterie Haemophilus influenzae, pro studium struktury DNA viru SV40 (je to nejjednodušší virus vyvolávající rakovinné bujení). Byl to první pokus o použití restrikčních enzymů při výzkumu molekulární podstaty rakoviny. Podařilo se mu sestavit „genetickou mapu“ viru, tzn. identifikovat geny, které jsou v jeho DNA uloženy.

Neher Erwin

Erwin Neher německý fyzik (nar. 1944), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1991) za objevy týkající se funkce jednotlivých iontových kanálů v buňkách (spolu s B. Sakmannem). Studoval fyziku na Technické univerzitě v Mnichově, pak pracoval řadu let na univerzitách v USA. Roku 1983 se stal ředitelem Max Planckova institutu pro oblast biofyzikální chemie. V sedmdesátých letech vypracovali techniku označovanou patch-clamp, která umožňuje měřit průchod elektrického proudu (v řádu pikoampér), který je vyvolán tokem iontů několika málo specifickými iontovými kanály. Pro tato měření vytvořili speciální mikropipety s průměrem koncové části několik mikrometrů, pomocí nichž izolovali určitou oblast membrány a citlivým elektrickým zařízením pak mohli měřit procházející proud v závislosti na přítomnosti neurotransmiterů, na vloženém elektrickém poli atd.

nekróza

angl. necrosis, neprogramovaná (patologická) smrt buňky, ke které dochází v důsledku nevratného narušení některé ze základních buněčných funkcí, např. poškozením biomembrán nebo zástavou oxidační fosforylace, takže dojde k energetickému vyčerpání. Důsledkem nekrózy je bobtnání, následné prasknutí buňky a vylití cytoplasmy do okolí, což může způsobovat zánětlivou reakci (srov. apoptóza).

neuromodulátory

angl. neuromodulators, endogenní neuroaktivní látky, které působí na větší oblast mozku a mnohem pomaleji než neurotransmitery. Nejčastěji ovlivňují nervové buňky prostřednictvím receptorů spřažených s G-proteiny, zatímco neurotransmitery působí prostřednictvím chemicky řízených iontových kanálů. Nejznámější skupinou neuromodulátorů jsou endorfiny, podobně však působí noradrenalin, dopamin, serotonin a acetylcholin.

neurotransmitery

též nervové mediátory, angl. neurotransmitters, nízkomolekulární látky zajišťující jednosměrné předání vzruchu (impulsu) z řídící nervové (presynaptické) buňky do buňky řízené, kterou může být buňka nervová, svalová či žlázová. Jsou vylučovány procesem exocytózy z presynaptické buňky a difundují synaptickou štěrbinou k membráně postsynaptické buňky, kde se nekovalentně vážou na receptory a vyvolávají buněčnou odpověď (viz synapse). Mezi nejdůležitější neurotransmitery patří acetylcholin, aminokyseliny glycin a glutamová kyselina, katecholaminy dopamin, noradrenalin a adrenalin a biogenní aminy γ-aminomáselná kyselina (GABA), β-alanin, histamin a serotonin. Některé neurotransmitery se užívají jako léčiva při závažných neurologických chorobách (Parkinsonově chorobě) a psychiatrických onemocněních (endogenní depresi, schizofrénii apod.).