Biochemický slovník
Biochemický slovník
Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE
H |
---|
haptenyangl. haptens, nízkomolekulární látky, které samy nejsou imunogenní (nevyvolávají tvorbu protilátek), ale jsou-li kovalentně navázány na vysokomolekulární nosič (zpravidla bílkovinu) a vpraveny do organismu, jsou schopny vyvolat imunitní odpověď (tvorbu protilátek). Takto vzniklé protilátky pak hapten vážou i v případě, že je volný. Protilátek proti haptenům se využívá zejména v klinické biochemii pro stanovení řady nízkomolekulárních látek (hormonů štítné žlázy, léčiv apod.). | |
haptoglobinangl. haptoglobin, protein krevní plasmy, tvořený čtyřmi polypeptidovými řetězci spojenými disulfidovými můstky. Jeho úkolem je vázat hemoglobin uvolněný do plasmy při hemolýze, a tak zabránit oxidativnímu působení volného hemoglobinu, jakož i ztrátě železa uvolněného z hemoglobinu katabolickými procesy. Hemoglobin-haptoglobinový komplex je odstraňován buňkami retikulo-endoteliálního systému, především slezinnými buňkami. V důsledku zvýšené hemolýzy koncentrace haptoglobinu v plasmě výrazně klesá; toho se využívá v diagnostice hemolytických anemií. | |
Harden Arthur
| |
Haworth Walter Norman
| |
helikasaangl. helicase, enzym (EC 5.6.2.3, dříve EC 3.6.4.12), který s využitím energie, získané hydrolytickým štěpením ATP, zajišťuje ve spolupráci s dalšími
bílkovinami rozvíjení dihelixu DNA při replikaci. | |
helixangl. helix, česky šroubovice, typ periodické prostorové struktury řetězce biopolymeru. V různém rozsahu se vyskytuje u
bílkovin (nejčastěji α-helix, ale také např. trojitý helix kolagenu), u nukleových kyselin (např. dihelix DNA) nebo u některých polysacharidů (amylosa). Helix může být charakterizován různými geometrickými parametry, např. počtem monomerních zbytků na jeden závit, výškou závitu, poloměrem helixu apod. Šroubovicové (helikální) uspořádání je stabilizováno různými intramolekulárními i intermolekulárními nekovalentními interakcemi, často se zde uplatňují vodíkové můstky. | |
hemangl. heme nebo haem, z řeckého haíma = krev, složitá rovinná ![]() | |
hematokritangl. hematocrit / haematocrit, zkr. Ht nebo HCT, relativní objemem červených krvinek v plné krvi (v objemových procentech). Závisí na počtu a velikosti červených krvinek. Patří do základního vyšetření krevního obrazu. Normální hodnoty hematokritu jsou 44 % u mužů a 39 % u žen. Měření se provádí tak, že se odstředí plná krev (s přídavkem antikoagulačního činidla); protože poměr množství (resp. celkového objemu) ostatních krevních tělísek (bílých krvinek a krevních destiček) je vůči objemu červených krvinek zanedbatelný, získá se tak přímo hodnota hematokritu. Tato hodnota může být snížena v důsledku anémií různého původu, snížení objemu červených krvinek či po infuzích, naopak zvýšena v důsledku dehydratace organismu či zmnožení červených krvinek. | |
hemicelulosyangl. hemicelluloses, ve vodě nerozpustné
polysacharidy doprovázející ve dřevě a v jiných rostlinných materiálech celulosu, od níž se liší jednak nižší molekulovou hmotností, jednak rozličností základních sacharidových jednotek: kromě hexos (glukosa, mannosa aj.) jsou v hemicelulosách vázány i pentosy (např. xylosa a arabinosa) a alduronové kyseliny. Při chemickém zpracování dřeva na buničinu se hemicelulosy poměrně snadno hydrolyticky štěpí na nižší rozpustné cukry, nejsou však stravitelné pro živočichy. Pojem hemicelulosy historicky označuje všechny složky buněčných stěn extrahovatelné silnými alkaliemi bez ohledu na jejich chemickou strukturu. | |
hemofilieangl. hemophillia nebo haemophillia, dědičné onemocnění člověka, způsobené mutací genu některého z koagulačních faktorů. Projevuje se zvýšenou krvácivostí. | |