Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: 1 2 3 4 5 6 7 (Další)
VŠE

F

FAD

obecně užívaná zkratka pro flavinadenindinukleotid, kofaktor, jehož strukturní základ tvoří

heterocyklická isoalloxazinová struktura. V oxidované formě je žlutý, redukcí (přijetím dvou atomů vodíku) přechází na bezbarvou formu. Isoalloxazin připojený na cukerný alkohol ribitol je vitamin B₂ - riboflavin. FAD je prostetickou skupinou mnoha enzymů třídy oxidoreduktas, a to zejména oxidas (např. glukosaoxidasa), ale i dehydrogenas, které katalyzují odtržení dvou atomů vodíku z alkanového řetězce za vzniku dvojné vazby (např. sukcinátdehydrogenasa, EC 1.3.5.1, v citrátovém cyklu nebo acyl-CoA-dehydrogenasa, EC 1.3.8.1; EC 1.3.8.8 v β-oxidaci mastných kyselin). Podobnou funkci zastává i flavinmononukleotid (FMN, neobsahuje adenosinfosfát), významný zejména jako prostetická skupina kotveného komplexu I v dýchacím řetězci. Za výzkum flavonoidů a vitaminu B₂ získal roku 1937 P. Karrer Nobelovu cenu.

fagocytóza

z řeckého fagein = pojídání; angl. phagocytosis, endocytický proces, jímž buňky (u savců zejména určité druhy bílých krvinek – makrofágy) pohlcují a rozkládají pevné částice, obvykle jinou buňku nebo její část. Tímto způsobem jsou z cirkulace odstraňovány bakterie, částice pocházející z nekrotické (odumírající) tkáně, staré erythrocyty apod. Fagocytózou vzniká organela zvaná fagosom, která po spojení s primárním lysosomem vytváří sekundární lysosom, v němž jsou pohlcené makromolekuly hydrolyticky rozloženy.

faktor

angl. factor, pojem užívaný v biochemii pro látku, o jejímž mechanismu působení v danou chvíli nejsou jasné informace, je však zjevné, že pro daný děj je jeho přítomnost zásadní. Často pak tento název určité látky přežívá i v době, kdy je mechanismus jejího působení objasněn. Napřiklad v molekulové genetice se hovoří o bílkovinných faktorech iniciačních, elongačních a uvolňovacích, o terminačním ρ-faktoru, o σ-faktoru (též σ-podjednotce) jakožto součásti RNA-polymerasy; významné jsou též výživové esenciální faktory a koagulační faktory.

faktory koagulační

angl. clotting nebo coagulation factors, molekulové komponenty, které se účastní komplexního procesu krevní koagulace. Mezi tyto faktory jsou (nebo byly) řazeny nejen enzymy a ostatní proteiny koagulační kaskády, ale také fibrinogen, vitamin K (fyllochinon) a vápenaté ionty.

faktory výživové esenciální

angl. essential food factors, složky potravy (výživy), které jsou pro určitý heterotrofní organismus nezbytné. Řadíme sem především esenciální aminokyseliny a nenasycené mastné kyseliny, vitaminy a minerální látky (zejména ionty kovů). U mikroorganismů, které nejsou plně autotrofní (nazývají se auxotrofní), se těmto faktorům říká růstové faktory; mohou to být některé vitaminy a peptidy, ale také báze nukleových kyselin.

Fenn John Bennett

americký chemik (1917–2010), Nobelova cena (chemie, 2002) za vývoj nedestruujících ionizačních metod pro hmotnostní spektrometrii biologických makromolekul (spolu s K. Tanakou). Po ukončení studia chemie více než 10 let pracoval v různých chemických společnostech, poté se zapojil do akademického výzkumu. V pozdních 80. letech se mu podařilo zavést v hmotnostní spektrometrii metodu, kdy molekuly jsou převedeny do plynné fáze pomocí silného elektrického pole (electrospray ionisation, ESI). Nedochází tak k jejich fragmentaci a je možno přesně určit molekulové hmotnosti i relativně velkých biologických molekul. Díky tomuto objevu (spolu s metodou MALDI, propracovanou K. Tanakou) se hmotnostní spektrometrie stala na přelomu tisíciletí jedním z nejvýznamnějších nástrojů biochemie a umožnila vznik nových podoborů, jako jsou proteomika či metabolomika.

fenotyp

angl. phenotype, zjevné nebo nějakým způsobem objektivně měřitelné charakteristiky organismu, které jsou důsledkem interakce jeho genetické výbavy (viz genotyp) s prostředím, v němž probíhá jeho individuální vývoj.

fenylalanin

Phe nebo F, angl. phenylalanine, aromatická proteinogenní esenciální

ketogenní aminokyselina. Postranní řetězec je výrazně hydrofobní. Prvním krokem jejího odbourávání je enzymová hydroxylace, jíž vzniká tyrosin (viz fenylketonurie). Fenylalanin se užívá k výrobě voňavek a k syntéze nízkokalorického umělého peptidového sladidla aspartamu (L-Asp-L-Phe-methylester).

fenylketonurie

angl. phenylketonuria, dědičné onemocnění, způsobené nedostatečnou aktivitou enzymu katalyzujícího přeměnu fenylalaninu na tyrosin (fenylalanin-4-monooxygenasa, též fenylalaninhydroxylasa, EC 1.14.16.1). Projevuje se vylučováním fenylpyruvátu močí. V našich končinách patří k nejčastěji se vyskytujícím enzymopatiím (1z 9 000 živě narozených dětí); proto je od roku 1975 každý novorozenec testován na toto onemocnění. Choroba je doprovázena psychickými poruchami. Patologické důsledky lze redukovat pečlivou dietou spočívající v přísné regulaci příjmu fenylalaninu, resp. bílkovin.

ferment

angl. ferment, starší, dnes již velmi málo používané označení pro enzym; termín zůstal obsažen v pojmu fermentace.