francouzský biochemik (1910–1976),
Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1965) za objevy týkající se
genetické kontroly enzymů a syntézy virů (spolu s A. Lwoffem a F.
Jacobem). Studoval přírodní vědy; pracoval v Pasteurově ústavu, kde se
stal přednostou Ústavu biochemie buňky a v roce 1971 ředitelem. V roce
1940 se pod vlivem A. Lwoffa začal zabývat růstem heterotrofníchbakterií v médiu obsahujícím různé sacharidy jako jediný zdroji uhlíku.
Křivky závislosti růstu vykazovaly esovitý charakter, který Lwoff
vysvětloval „adaptací enzymů“. Systematickým studiem tohoto jevu dospěl
Monod k dvěma zásadním objevům: 1. Spolu s J. Wymanem a J. P. Changeuxem
formulovali pojem allosterický efekt, pomocí něhož pak vysvětlili
sigmoidní tvary závislosti saturace hemoglobinu na parciálním tlaku
kyslíku a závislosti počáteční rychlosti reakce katalyzované některými
oligomerními enzymy na koncentraci substrátu (viz symetrický model
působení allosterických enzymů). 2. Nobelovu cenu získal za použití
představy allosterickéregulace transkripce induktivních enzymů (viz
lac-operon).
