angl. osmotic pressure, tlak vyvolaný tokem rozpouštědla polopropustnou membránou do toho prostoru, v němž je roztok s vyšší koncentrací rozpuštěných molekul nebo iontů. Je dán van´t Hoffovou rovnicí: π = RT Σci, kde π je osmotický tlak, R plynová konstanta, T termodynamická (absolutní) teplota a ci koncentrace jednotlivých osmoticky aktivních částic. Fyziologicky se tato vlastnost vodných roztoků uplatňuje především při filtraci a resorpci vody v ledvinách a při transportu roztoků v rostlinách. Při zacházení zejména s křehkými živočišnými buňkami je třeba dbát na to, aby roztoky, v nichž jsou přechovávány, měly fyziologický osmotický tlak (viz izotonicita).
Za objevy zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku kapalin získal roku 1901 J. H. van't Hoff Nobelovu cenu.
