Zpět

řetězec dýchací

angl. respiration nebo respiratory chain, systém enzymů a mobilních přenašečů atomů vodíku nebo elektronů, který v biologické membráně zajišťuje reoxidaci redukovaných kofaktorů (viz aktivní vodík). Na úkor této exergonické reakce aktivně transportuje vodíkové protony, čímž generuje proton-motivní sílu. U eukaryot je tento systém lokalizován ve vnitřní membráně mitochondrie, u prokaryot v cytoplasmatické membráně. U savců je dýchací řetězec tvořen těmito enzymy:
Tyto tři kotvené komplexy (integrální membránové enzymy ze třídy translokas) zajišťují endergonický transport protonů z matrix mitochondrie přes vnitřní membránu (úhrnem přibližně 12 H+ na oxidaci jednoho NADH). Kotvený komplex II tvoří postranní vstup do dýchacího řetězce; přejímá vodíkové atomy pro redukci koenzymu Q od jiných substrátů než NADH. Konečným akceptorem elektronů u aerobních organismů je kyslík (viz aerobní respirace), u respirujících anaerobních chemoorganotrofů je to jiné oxidační činidlo přijímané z vnějšího prostředí (viz anaerobní respirace). Za objevy povahy a mechanismu působení respiračních enzymů získal O. H. Warburg roku 1931 Nobelovu cenu; stejně byl oceněn v roce 1978 P. Mitchell za příspěvek k pochopení přenosu biologické energie vypracováním chemiosmotické hypotézy.

» Biochemický slovník