DNA

angl. deoxyribonucleic acid, deoxyribonukleová kyselina, polymer deoxyribonukleotidů (dAMP, dGMP, dCMP a dTMP) spojených fosfodiesterovými vazbami. Nachází se ve všech živých buňkách schopných dělení a v některých virech. V eukaryotních buňkách je uložena v jádře; svou vlastní DNA mají také mitochondrie a chloroplasty. Je nositelkou genetické informace; v pořadí bází (resp. deoxyribonukleotidů) je zakódována informace o složení ribonukleových kyselin, a tím i bílkovin daného organismu. DNA je složena ze dvou komplementárních (ne však identických) vláken. Základní prostorovou strukturou DNA je dihelix, tvořící B-strukturu; existují i další sekundární struktury DNA (Z-struktura, různé ohyby apod.). DNA v neutrálním prostředí nese díky fosfátovým zbytkům značný negativní náboj, který je v buněčném prostředí kompenzován kationty kovů (K+, Mg2+) a kladně nabitými (bazickými) bílkovinami; v eukaryotní buňce jsou těmito bílkovinami histony, které spolu s DNA vytvářejí charakteristické struktury, nukleosomy. Vyšší nukleoproteinovou strukturou, charakteristickou pro jednotlivé druhy organismů, jsou chromosomy. Biosyntéza DNA probíhá složitým procesem, na němž se podílí několik enzymů a dalších bílkovinných faktorů; při tomto procesu spojeném s dělením buněk dochází ke zdvojení molekuly DNA a nazývá se proto replikace. DNA slouží v procesu transkripce jako templát pro syntézu RNA. Obsahuje též řadu úseků, které se podílejí na regulaci exprese jednotlivých bílkovin; funkce mnohých úseků DNA (např. intronů) není dosud plně pochopena.

» Biochemický slovník