francouzský lékař, fyziolog a genetik (1920–2013), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1965) za objevy genetické kontroly enzymů a syntézy virů (spolu s A. Lwoffem a J. Monodem). Jeho studium medicíny přerušila válka; sloužil jako lékařský důstojník v Africe a v Normandii. Byl několikrát raněn; za zásluhy získal Kříž svobody, nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání. Teprve po válce studium dokončil, následky zranění mu ale nedovolovaly vykonávat chirurgickou praxi, proto se věnoval biologii. V roce 1950 nastoupil do Pasteurova ústavu do laboratoře A. Lwoffa, kde postupně zastával různé řídící funkce. Postuloval mechanismus bakteriální genetické konjugace a spolu s J. Monodem studoval mechanismy regulace transkripce v bakteriální buňce; pomocí modelu nazvaného Jacobovův–Monodovův se jim podařilo vysvětlit regulaci zpracování laktosy prostřednictvím lac-operonu. Spolu se S. Brennerem prezentovali replikonovou hypotézu důležitou pro pochopení buněčného děleníbakterií.
