1916–2004, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1962) za příspěvek k řešení molekulární struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos informace v živých systémech (spolu s F. H. C. Crickem a D. J. Watsonem). Narodil se ve městě Pangora (Nový Zéland). Studoval fyziku na St. John’s College v Cambridge (Anglie). Věnoval se luminiscenci pevných látek. Během války pracoval na katodových paprscích pro radary a dělení izotopů uranu pro účely výroby atomové bomby; podílel se na Projektu Manhattan v USA. Po válce se soustředil na biofyzikální problematiku a zabýval se zejména strukturou nukleových kyselin i celých buněk. Studoval orientaci purinových a pyrimidinovýchbází ve viru tabákové mozaiky a uspořádání virových částic v krystalech. Nejdůležitější jsou jeho práce týkající se rentgenostrukturní analýzyDNAspermií. Svými výsledky podpořil Watsonův a Crickův model dvojšroubovicové struktury DNA.