švédský biochemik (1903–1982), získal Nobelovu cenu (za fyziologii a lékařství, 1955) za objevy povahy a mechanismu účinku oxidačních enzymů. Studoval medicínu ve Stockholmu. Po krátkém studiu bakteriologie v Pasteurově ústavu v Paříži pracoval na lékařsko-chemickém ústavu Karolinska Institutet, kde se zabýval vlivem lipidů na sedimentaci krevních elementů. Se studiem oxidoreduktas započal v roce 1933 při svém dvouletém pobytu u O. H. Warburga v Berlíně. Vysvětlil působení flavinovýchkofaktorů v oxidoreduktasách z droždí. Po návratu na Karolinska Institutet, kde byl v roce 1936 ustanoven přednostou nově vytvořeného biochemického ústavu, se zasloužil o objevy cytochromu-c a řady oxidoreduktas (peroxidasy, katalasy, flavoproteinů a „pyridinových“ proteinů, zvláště alkoholdehydrogenasy). Jeho koníčkem byla hudba; byl členem Švédské královské hudební akademie a ředitelem Stockholmského symfonického orchestru.
