americký lékař (1896–1965), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1950) za objevy týkající se hormonů kůry nadledvin, jejich struktury a biologické funkce (spolu s T. Reichsteinem a C. E. Kendallem). Již od 20. let se zabýval metodami léčby reumatoidní artritidy (bolestivého kloubního onemocnění). Všiml si, že při žloutence nebo v těhotenství bolesti kloubů ustupují. Z toho usoudil, že toto onemocnění je způsobeno spíše hormonální poruchou než bakteriální infekcí. V roce 1942 vstoupil do armády a působil jako ředitel Centra pro reumatismus; do civilu se vrátil s hodností plukovníka. Poté, co se C. E. Kendallovi, pracujícím na stejné klinice, podařilo syntetizovat steroidní hormon kortison, použili v letech 1948–49 tuto látku k léčbě; kortison se pak stal klíčovým lékem používaným proti různým zánětlivým procesům.