(1898–1968), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1945) za objev penicilinu a jeho léčebného efektu na různé infekční choroby (spolu s A. Flemingem a E. B. Chainem). Narodil se v Adelaide (Austrálie), kde začal studovat medicínu; studia dokončil v Oxfordu, kde se v roce 1935 stal profesorem patologie. V roce 1944 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1965 se stal doživotním peerem. Studoval zánětlivé procesy v tkáních a podařilo se mu purifikovat antibakteriální extracelulární enzym lysozym. Spolu s E. B. Chainem prokázali léčebné účinky penicilinu a vyvinuli technologii jeho výroby. Díky jejich úspěšné práci se již během druhé světové války stal penicilin pro západní spojence dostupným pro léčení zánětlivých procesů způsobených frontovými zraněními.