anglický chemik (1865–1940), Nobelova cena (chemie, 1929) za výsledky získané při výzkumu fermentacecukrů a fermentačních enzymů (spolu s C. H. von Eulerem-Chelpinem). Vystudoval chemii v Manchestru, poté pracoval rok jako stipendista u E. Fischera v Erlangenu. Od roku 1897 působil jako chemik v nově založeném Institutu preventivní medicíny v Londýně; od roku 1907 až do roku 1930 zde byl vedoucím Biochemického ústavu. Zprvu se zabýval působením světla na směs oxidu uhličitého a chloru. Jeho klasické studie fermentacecukrů kvasničnou šťávou vedly k formulaci pojmu intermediární metabolismus. Věnoval se také studiu vitaminů. V roce 1926 byl povýšen do šlechtického stavu.