švédský fyzikální chemik (1884–1971), Nobelova cena (chemie, 1926) za práce na disperzních systémech. Studoval na univerzitě v Uppsale, kde pak působil jako asistent v oboru chemie. V roce 1912 byl ustanoven profesorem fyzikální chemie. Ve své odborné práci se Svedberg zaměřil na koloidy a makromolekulární sloučeniny. Vypracoval novou metodu tvorby koloidních částic, potvrdil také teorii Einsteina a Smoluchowského o příčinách Brownova pohybu. Pro studium sedimentace makromolekul, jako jsou bílkoviny a sacharidy, zkonstruoval ultracentrifugu, která dovolila měřit rychlost sedimentace makromolekul; touto metodou byly poprvé změřeny molekulové hmotnosti čistých bílkovin. Na jeho počest se jednotka sedimentačního koeficientu nazývá svedberg (značka S, 1 S = 10−13 s). Později se věnoval jaderné chemii a radiobiologii.
švédský fyzikální chemik (1884–1971), Nobelova cena (chemie, 1926) za práce na disperzních systémech. Studoval na univerzitě v Uppsale, kde pak působil jako asistent v oboru chemie. V roce 1912 byl ustanoven profesorem fyzikální chemie. Ve své odborné práci se Svedberg zaměřil na koloidy a makromolekulární sloučeniny. Vypracoval novou metodu tvorby koloidních částic, potvrdil také teorii Einsteina a Smoluchowského o příčinách Brownova pohybu. Pro studium