francouzský biochemik (1910–1976), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1965) za objevy týkající se genetické kontroly enzymů a syntézy virů (spolu s A. Lwoffem a F. Jacobem). Studoval přírodní vědy; pracoval v Pasteurově ústavu, kde se stal přednostou Ústavu biochemie buňky a v roce 1971 ředitelem. V roce 1940 se pod vlivem A. Lwoffa začal zabývat růstem heterotrofníchbakterií v médiu obsahujícím různé sacharidy jako jediný zdroji uhlíku. Křivky závislosti růstu vykazovaly esovitý charakter, který Lwoff vysvětloval „adaptací enzymů“. Systematickým studiem tohoto jevu dospěl Monod k dvěma zásadním objevům: 1. Spolu s J. Wymanem a J. P. Changeuxem formulovali pojem allosterický efekt, pomocí něhož pak vysvětlili sigmoidní tvary závislosti saturace hemoglobinu na parciálním tlaku kyslíku a závislosti počáteční rychlosti reakce katalyzované některými oligomerními enzymy na koncentraci substrátu (viz symetrický model působení allosterických enzymů). 2. Nobelovu cenu získal za použití představy allosterickéregulace transkripce induktivních enzymů (viz lac-operon).
