ribonukleová kyselina, angl. ribonucleic acid, lineární polymer ribonukleotidů (A,G,C,U), spojených fosfodiesterovými vazbami. Na rozdíl od DNA je pouze jednořetězcová. Je syntetizována procesem transkripce podle DNA, v níž je uložena informace o pořadí ribonukleotidů ve vznikající RNA (princip komplementarity bází). RNA většinou podléhá dalším úpravám (viz posttranskripční modifikace). Rozlišujeme několik základních typů RNA, které se liší prostorovou strukturou a zejména funkcí:

ribosomální RNA (rRNA), podílející se spolu s několika desítkami specifických bílkovin na výstavbě a katalytické funkci ribosomů;
transferová RNA (tRNA), na kterou se v procesu proteosyntézy kovalentně vážou proteinogenní aminokyseliny;
messenger RNA (někdy též mediátorová RNA, mRNA nebo též informační RNA, iRNA), jejíž funkcí je přenášet informaci o primární struktuře určité bílkoviny z místa uložení (DNA, genu) na místo proteosyntézy (ribosom);
heterogenní jaderná RNA (angl. heterogenous nuclear RNA, hnRNA), makromolekulární prekursor mRNA u eukaryot;
virová RNA, v níž je uložena genetická informace u RNA-virů, strukturně se podobající polycistronní prokaryotní mRNA;
RNA podílející se na výstavbě a funkci dalších nukleoproteinových komplexů, jako jsou spliceosomy, RISC (viz RNA-interference), částice rozpoznávající signál (SRP), telomerasy a další.