angl. anaerobic respiration, typ buněčné respirace, kde v dýchacím řetězci není konečným akceptorem elektronů (oxidačním činidlem) molekulový kyslík, ale jiná molekula (částice), přijímaná z extracelulárního prostředí, např. NO3− (denitrifikační bakterie), SO42− (desulfurikační bakterie), CO2 (methanogenní bakterie), fumarát (Escherichia coli), ale také kovy jako Fe3+, Mn4+, Co3+ nebo U6+. Všechna tato oxidační činidla mají nižší standardní redoxní potenciál než O2, a proto je anaerobní respirace energeticky méně výhodná než respirace aerobní. S tímto typem respirace se setkáváme u nefermentujících anaerobních prokaryot; je zde vázána na cytoplasmatickou membránu.
» Biochemický slovník