též oxidativní stres, angl. oxidative stress, důsledek nežádoucích oxidačních procesů v buňce, vyvolávaných
reaktivními kyslíkovými částicemi (ROS). Ty vznikají různými, většinou neřízenými reakcemi molekulového kyslíku v aerobních buňkách a mají tendenci odtrhnout elektron od dalších molekul (chemicky řečeno: zoxidovat je). Nejčastějšími oběťmi útoku jsou struktury bohaté elektrony, tedy zejména nenasycené mastné kyseliny, postranní řetězce některých aminokyselin (Trp, Met) a nukleové báze. Touto reakcí se sice reaktivní kyslíková částice může stabilizovat, ale z cílové molekuly vzniká opět reaktivní radikál; iniciuje se tak řetězová reakce. Organismy mají schopnost se proti oxidačnímu stresu bránit (viz antioxidanty, antioxidační enzymy superoxiddismutasa, katalasa a peroxidasy). Některé buňky mohou za určitých podmínek zvýšit koncentraci ROS; dochází tak k oxidačnímu (též respiračnímu) vzplanutí, např. některé fagocyty pomocí ROS likvidují bakterie, které předtím pohltily fagocytózou.