tlumivé roztoky, ve starší literatuře též nárazníky nebo ústojné roztoky, angl. buffers, vodné roztoky, jejichž pH se (ve srovnání s vodou) po přidání silné kyseliny nebo zásady mění jen málo. Mají tedy schopnost tlumit změny pH. Mírou této schopnosti je pufrační kapacita; je definována jako množství jednosytné silné kyseliny, kterou je třeba přidat k roztoku, aby pH kleslo o jednotku. V biochemii se s pufry setkáváme ve dvou souvislostech:
Protože při většině biochemických procesů se uvolňují nebo spotřebovávají vodíkové protony, provádějí se prakticky všechny pokusy in vitro v pufrovaných roztocích; volba pufru bývá prvním krokem při návrhu experimentálního uspořádání.
Jedním ze základních parametrů vnitřního prostředí (intracelulárního i extracelulárního) organismů je pH, které je nutno zachovávat pokud možno konstantní (viz homeostasa, acidóza a alkalóza). Tomu slouží různé přirozené pufrační systémy.