kód genetický

angl. genetic code, souhrn biologicky podmíněných pravidel pro realizaci genetické informace; vztah mezi uspořádáním nukleotidů v nukleových kyselinách (DNA, RNA) a pořadím aminokyselin v bílkovinách, které jsou podle dané genetické informace v buňkách syntetizovány. Genetický kód je charakterizován čtyřmi základními atributy:

je tripletový, tj. při syntéze bílkovin odpovídá vždy za zabudování jedné aminokyseliny do polypeptidového řetězce trojice nukleotidů (viz kodon);
nepřekrývá se, tj. v polynukleotidu je každý jednotlivý nukleotid součástí vždy pouze jediného kódujícího nukleotidového tripletu;
je degenerovaný, tj. zabudování jednoho druhu aminokyseliny může být určováno větším počtem různých tripletových kombinací nukleotidů (to je důsledek skutečnosti, že pro začleňování dvaceti různých proteinogenních aminokyselin do bílkovin jsou k dispozici čtyři různé druhy nukleotidů, teoreticky možný počet jejich tripletových kombinací je tedy 4³= 64);
je, až na výjimky, univerzální, tj. stejná pravidla platí jak pro buňky prokaryotních, tak pro buňky všech eukaryotních organismů (rostlin, hub, živočichů); dnes je známa řada těchto výjimek, které jsou nepochybně z evolučního hlediska velmi zajímavé.

Za objev genetického kódu a vysvětlení jeho funkce při syntéze bílkovin získali R. W. Holley, M. W. Nirenberg a H. G. Khorana roku 1968 Nobelovu cenu.

» Biochemický slovník