Biochemický slovník

angl. chlorophylls, skupina zelených fotosyntetických pigmentů; složité hořečnaté komplexy odvozené od porfyrinu s připojeným lineárním isoprenoidním řetězcem (zbytkem alkoholu fytolu),
který dává molekule chlorofylu schopnost zakotvit v biologické membráně. Liší se navzájem postranními řetězci na porfyrinovém kruhu. Chlorofyly absorbují fotony především v modré a červené oblasti spektra; vlnové délky absorpčních maxim jsou ovlivněny bílkovinami, na něž jsou chlorofyly vázány (tvoří pigment-proteinové komplexy). Molekuly chlorofylu jsou obsaženy jak v anténním komplexu, tak v reakčních centrech, kde se využívá jejich schopnosti změnit při přechodu ze základního do excitovaného stavu významně svůj redoxní potenciál. V základním stavu jsou to činidla oxidační, v excitovaném však činidla silně redukční, která mají tendenci zbavit se elektronu a přejít na kationickou formu; vzhledem k tomu, že současně přejdou do základního stavu, musejí se v dalším kroku stabilizovat přijetím elektronu (viz fotosyntéza, fotofosforylace, fotoredukce).