též dextrosa, hroznový nebo krevní cukr, angl. glucose. Patří mezi aldohexosy. Ve vodném roztoku je převážně v cyklické (pyranosové) formě; po ustavení rovnováhy (viz mutarotace) je poměr forem α a β 36/64, oba anomery jsou v židličkové konformaci. Vyskytuje se volná v říši rostlinné i živočišné; je obsažena v ovoci, medu, rostlinných šťávách, krvi, lymfě atd. Je výchozí látkou pro biosyntézu ostatních sacharidů. Je stavební složkou mnoha oligosacharidů, polysacharidů (viz glukany) i heteroglykosidů. Vyrábí se kyselou nebo enzymovou hydrolýzou škrobu (viz amylasy). Má rozsáhlé použití především v potravinářském průmyslu. V cytosolu buněk je glukosa přeměňována fosforylací pomocí ATP na svůj metabolicky aktivní derivát, glukosu-6-fosfát. Je syntetizována procesem glukogenese, u savců především v jaterních buňkách (viz Coriho cyklus); posledním krokem syntézy je hydrolýza glukosa-6-fosfátu v endoplasmatickém retikulu. Buněčnou membránou prochází obvykle pasivním transportem pomocí bílkovinných přenašečů, membránou buněk ledvinových tubulů a buněk střevního epitelu je přenášena mechanismem sekundárního aktivního transportusymportem se sodnými ionty. Účinkem mikroorganismů podléhá kvasným procesům (viz fermentace), z nichž biotechnologicky nejvýznamnější je přeměna na ethanol a na laktát; řízenou fermentací z ní lze vyrábět i 1-butanol, aceton, glycerol nebo citronovou kyselinu. Glukosa je významným zdrojem energie organismu savců, proto se ve formě vodných roztoků užívá k infuzím při léčbě různých patologických stavů. Pro označení obsahu glukosy v krvi se používá termín glykemie. V moči zdravých jedinců je glukosa přítomna ve velmi nízké koncentraci, neboť je v ledvinách intenzivně resorbována z primární moči (viz glukosurie). Enzymem glukosaisomerasou (EC 5.3.1.5) může být glukosa přeměněna na mnohem sladší fruktosu; toho se využívá při výrobě fruktosového sirupu, který se používá v potravinářství.
též