též respirace, angl. breathing nebo respiration, u aerobníchchemoorganotrofů příjem a spotřeba molekulárního kyslíku (O2) a výdej oxidu uhličitého (CO2). U živočichů rozlišujeme
dýchání zevní, tj. výměnu dýchacích plynů mezi organismem a prostředím;
dýchání vnitřní (tkáňové), tj. výměnu plynů mezi mimobuněčnou tekutinou a tělními buňkami, jež jsou vlastním spotřebitelem O2 a producentem CO2;
dýchání buněčné, při němž dochází k redukci O2 na vodu (viz dýchací řetězec).
Buněčnými membránami procházejí oba plyny volnou difuzí, CO2 někdy pomocí přenašeče ve formě hydrogenuhličitanového aniontu (HCO3-). Dopravu O2 z plic do tkání zajišťují u obratlovců erytrocyty a v nich obsažený hemoglobin, který ho reverzibilně váže. CO2, produkovaný tkáněmi, je do plic přesunován částečně rozpuštěný v krvi, částečně pak reverzibilně navázaný na N-koncové aminoskupiny peptidových řetězců hemoglobinu. Vazba a uvolňování obou plynů je řízeno jednak jejich parciálním tlakem, jednak dalšími faktory, jako je lokální hodnota pH (Bohrův efekt) a přítomnost některých efektorů (2,3-bisfosfoglycerát v erytrocytech).