angl. apoptosis, řízená smrt buňky, způsobená
naprogramovanou sebevraždou; vychází z jejího genetického programu, nebo je vyvolána vnějším podnětem. Organismus se tak zbavuje buněk opotřebovaných či z nějakých důvodů nefunkčních (buněk infikovaných viry, nádorových buněk atd.). Apoptóza je také součástí ontogeneze, kdy z určitých skupin buněk vznikají některé tělní dutiny a oddělují se některé části organismu (např. vznik ústní dutiny či oddělení prstů během vývoje plodu apod.). Při apoptóze se aktivují specifické cysteinovéproteasy (kaspasy EC 3.4.22.36 a EC 3.4.22.55 až EC 3.4.22.64) a jaderné endonukleasy. Poškozuje se jaderná DNA a zastavují se všechny biosyntetické pochody v buňce; postupně vznikají apoptotická tělíska, která jsou nakonec fagocytována makrofágy (specifickým druhem bílých krvinek). Na rozdíl od nekrózy nedochází k vylití obsahu buňky, které může spouštět zánětlivou reakci.