americký biochemik (1926–2015), Nobelova cena (chemie, 2004) za objev odbourávání proteinů zprostředkované ubiquitinem (spolu s A. Hershkem a A. Ciechanoverem). Studoval biochemii, během II. světové války sloužil u námořnictva jako radista. V letech 1954–63 působil na lékařské fakultě University of Yale, kde ve spolupráci s oběma dalšími laureáty prokázal, že intracelulární odbourávání proteinů je kontrolovaný proces probíhající za spotřeby energie. Proteiny určené k degradaci jsou označeny připojením molekuly polypeptiduubiquitinu. Takto označený protein je rozpoznán proteasomem a hydrolyticky rozštěpen na peptidy a aminokyseliny. Výsledky laureátů jsou využívány v medicíně, kde je např. klinicky testován inhibitorproteasomu, používaný proti onemocnění mnohočetným myelomem (rakovinové onemocnění postihující určitý typ lymfocytů). Při šlechtění rostlin lze řízenou degradací proteinů pomocí ubiquitinu zabránit tvorbě vlastního pylu (samoopylení) a tím možné genetické degeneraci.
