švédský biochemik (1916–2004), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1982) za objevy týkající se prostaglandinů a příbuzných biologicky aktivních látek (spolu s B. I. Samuelssonem a J. R. Vanem). Narodil se ve Stockholmu, kde také na Karolinska Institutet vystudoval biochemii a medicínu. Dlouhodobě se zabýval izolací, identifikací a analýzou prostaglandinů, tkáňových hormonů, které u savců ovlivňují krevní tlak, tělesnou teplotu, alergické reakce, zánětlivé a další fyziologické procesy. Jako první prokázal, že existuje více druhů těchto hormonů a určil chemickou strukturu dvou z nich. Byl předsedou Nobelovy nadace (1975-87) a předsedou medicínského výboru světové zdravotnické organizace (WHO, 1977-82).