1924–2002, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1984) za objevy umožňující přípravu monoklonálních protilátek (spolu s G. J. F. Köhlerem). Narodil se v Argentině, kde vystudoval chemii. Od roku 1963 trvale pracuje v Cambridge (Anglie). V jeho laboratoři se v polovině 70. let podařilo pomocí polyethylenglykolu vyvolat fúzi B-lymfocytů a rakovinných (myelomových) buněk; vznikly tak buňky, které si uchovaly schopnost syntetizovat určitou protilátku, současně však získaly schopnost neomezeného dělení (viz hybridom). Po separaci jednotlivých buněčných linií vznikly klony, z nichž každý produkoval jedinou monoklonální protilátku. Hybridomová technologie se stala jednou ze základních metod buněčného inženýrství a monoklonální protilátky našly široké použití v biochemickém výzkumu, v analytické chemii, diagnostice i léčebné praxi.
