Struktura shellového skriptu

Formát obsahu shellového skriptu má svá pravidla. Na prvním řádku by měla být vždy uvedena direktiva (hash bang) uvádějící shell, který má skript interpretovat. V podstatě se jedná o cestu v souborovém systému k danému interpretru.

Potom následuje samotný kód skriptu. Tedy definice proměnných a funkcí, další konstrukce a ostatní příkazy. Skript je sekvence za sebou prováděných příkazů. Tedy platí, co řádka, to jakoby jeden záznam v příkazové řádce.

Do skriptů lze také vkládat komentáře pomocí symbolu #. Vše, co je uvedeno na řádku za tímto znakem, je ignorováno.

Co se týká argumentů skriptů, platí pro ně stejná pravidla jako pro argumenty funkcí. Argumenty jsou uloženy postupně jak byly předány skriptu v proměnných $1, ..., ${10}, ... Počet argumentů je uložen v proměnné $#.

Před spuštěním skiptu je potřeba se ujistit, že má soubor skriptu nastaven příznak spuštění (x). Pak je možné skript spustit pomocí zápisu ./nazev_skriptu.