Struktura shellového skriptu
Struktura shellového skriptu
1. Struktura skriptu
Formát obsahu shellového skriptu má svá pravidla. Na prvním řádku by měla být vždy uvedena direktiva (hash bang) uvádějící shell, který má skript interpretovat. V podstatě se jedná o cestu v souborovém systému k danému interpretru.
Potom následuje samotný kód skriptu. Tedy definice proměnných a funkcí, další konstrukce a ostatní příkazy. Skript je sekvence za sebou prováděných příkazů. Tedy platí, co řádka, to jakoby jeden záznam v příkazové řádce.
Do skriptů lze také vkládat komentáře pomocí symbolu #. Vše, co je uvedeno na řádku za tímto znakem, je ignorováno.
Co se týká argumentů skriptů, platí pro ně stejná pravidla jako pro
argumenty funkcí. Argumenty jsou uloženy postupně jak byly předány skriptu v proměnných $1, ..., ${10}, ... Počet argumentů je uložen v
proměnné $#.
Před spuštěním skiptu je potřeba se ujistit, že má soubor skriptu nastaven příznak spuštění (x). Pak je možné skript spustit pomocí zápisu ./nazev_skriptu.