Vířníci, Rotatoria

Rotifers

Tělo vířníků je tvořeno hlavou, trupem a nohou, je nečlánkované (u některých čeledí jsou v těle zářezy vyvolávající dojem článkovitosti těla). Na hlavě jsou přítomné jeden či dva vychlípitelné vířivé terče (jeden z hlavních taxonomických znaků). Trup je válcovitý či zploštělý shora nebo ze stran. Uvnitř trupu je patrný jícen, žvýkadlo či-li mastax (viz obr. 1) s čelistmi (mastax nebo-li žvýkadlo je svalnatý orgán uložený za ústním otvorem se složitou kutikulární výzbrojí, jedná se o další důležitý taxonomický znak), střevo, rozmnožovací a vylučovací orgány. Dýchají celým povrchem těla a tudíž nemohou žít v anaerobním prostředí. Na povrchu těla je pokožka vylučující kutikulu. Kutikula může být různým způsobem ztlustlá. Některé druhy mají tělo kryté chitinovým krunýřem, jiné vylučují kolem sebe slizovité obaly a nebo pouze tenkou kutikulu. Noha se jeví jako ocáskovitý výběžek, který je pohyblivý, na konci se dvěma prsty (viz obr. 2) a dvěma žlázkami vylučující lepkavou tekutinu (přichycení k podkladu). Mohou mít i dlouhé štěty, prostřednictvím kterých dělají dlouhé skoky. Planktonní druhy mohou mít čtyři svazky po třech ploutvičkách.

Vířníci jsou odděleného pohlaví, samičky se rozmnožují partenogeneticky i gamogeneticky. V případě partenogeneze se z neoplozených letních, amiktických vajíček líhnou samé samičky. Na podzim se z miktických vajíček začínají bez oplození líhnout samečkové, kteří mají menší vzrůst a jsou zakrnělí (nemají zažívací soustavu, během několika hodin hynou). Po oplození se z oplozených vajíček vytvoří zimní vajíčka se ztlustlou ochrannou vrstvou umožňující přežívat období vyschnutí a zmrznutí.

Pohybují se po šroubovici díky činnosti vířivého orgánu nebo provádí náhlé skoky vyvolané mávnutím ploutvičkovitých výrůstků či ostnů. Druhy lezoucí po podkladu (viz obr. 3) (pijavenky Bdelloidea) se pohybují pomocí vířivého orgánu, nohy a prstů (viz obr. 4).

Žijí ve volné vodě v planktonu jezer a rybníků, v malých tůňkách, mezi vodním rostlinstvem a hnijícími rostlinnými zbytky, ve vodách silně znečištěných, ve vlhké půdě a mokrém a vysychavém mechu, mezi zrnky písku na písčitých březích, či v edafonu, přisedle (zahrnují i parazitické formy), žijí jednotlivě či tvoří kolonie. Největší druhová rozmanitost je ve vodách s nízkým pH. Potravou vířníků jsou řasy, prvoci, bakterie a detritus. Základní skupiny a rody, viz Zjednodušený přehled skupiny vířníků Rotatoria.

 
Obr. 1: Detail kutikulární výzbroje žvýkadla (mastaxu) uprostřed těla extrahovaného vířníka.
 
Obr. 2: Vířník rodu Dicranophorus se dvěma prsty na konci těla.
 
Obr. 3: Příklad vířníka ze skupiny Bdelloidea, přisedající a lezoucí po podkladu.
 
Obr. 4: Zástupce vířníků skupiny Bdelloidea, rod Rotaria.
  Grafy souvislostí do úrovně:      I graf      II graf      III graf

Citujte jako:  ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Vířníci, Rotatoria. From Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=V003>