Toxicitou je představován účinek cizorodých látek na vodní společenstva organismů (rostlin a živočichů). Bez lidského zásahu se v přirozených biotopech působením meziproduktů rozkladu těl organismů, např. amoniaku, metanu, oxidu uhličitého a sulfanu, projevuje přirozená toxicita.

V průmyslových odpadních vodách se často nachází toxické látky, které v „lepším” případě brzdí životní pochody a v „horším” případě organismy usmrcují (viz mechanismus působení toxických látek). Existují i jiné způsoby projevu toxicity na biotopu a její vliv na chování organismů. Z tohoto faktu vyplývá možnost hodnocení toxicity dle situace v terénu z pohledu biologa. Znalec sledované lokality zaznamená jako prvotní varovný signál možné přítomnosti toxické látky redukci počtu druhů (druhový deficit). Množství organismů na lokalitě je také podstatně nižší (počet jedinců v rámci druhu). Při studiu reprodukčního cyklu organismů je možné zaznamenat zvýšený výskyt rozmnožovacích částic, spor, cyst a jiných encystovaných a trvalých útvarů. Organismy dlouhodobě vystavené toxické látce mají v orgánech či po těle vytvořené teratologické útvary, u živočichů se dostavují dýchací potíže a křeče. Toxicita látek, přípravků a odpadů (popř. odpadních vod) je ovlivněna jejich rozpustností ve vodě, pH, chemickým složením, citlivostí vodních organismů (např. ryb) a v neposlední řadě i charakterem vodního prostředí. Toxicita se podle rychlosti působení látky na organismy, navíc rozlišuje na akutní toxicitu a chronickou toxicitu. Pro hodnocení ekotoxikologických vlastností látek jsou používány biologické testy toxicity (biotesty, bioassays, laboratorní zkoušky toxicity).

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III