Stélka (thallus) tvoří tělo nižších rostlin (též Thallobionta). Jedná se o
jednobuněčné či vícebuněčné tělo, u kterého není rozlišen stonek, listy či rhizoidy
(± vyvinutější zástupci mají podobnou diferenciaci těla a pletiv jako vyšší rostliny).
S rozdělením sinic a řas do jednotlivých skupin souvisí vývojový stupeň habitu stélky,
nebo-li vzhledu těla (jednobuněčná či vícebuněčná s morfologickými diferencovanými částmi).
Stélka může být: bičíkatá (monadoidní), tj. buňky
bezblanné či s buněčnou stěnou, k pohybu slouží bičíky, mohou mít světločivnou skvrnu,
př. Dinophyceae, Chrysophyceae, Euglenophyceae, Chlorophyceae;
amébovitá (rhizopodová), tj. bezblanné buňky s plazmatickými výběžky sloužící k pohybu,
př. Chrysophyceae, Xanthophyceae; kapsální (gloeomorfní), tj. stélka monadoidní
postrádající bičíky namísto nich pseudocilie (bičíky se ztrátou schopnosti pohybu), stélka s častou
tvorbou mohutných slizovitých obalů, př. Xanthophyceae, Chlamydophyceae; kokální
(buněčná), tj. jednojaderné a jednobuněčné útvary s pevnou buněčnou stěnou, př.
Chlorophyceae, Chlamydophyceae, Zygnematophyceae; trichální
(vláknitá), tj. mnohobuněčná vlákna tvořená jednojadernými buňkami, př.
Xanthophyceae, Zygnematophyceae, Chlorophyceae, Charophyceae; heterotrichální,
tj. vláknitá, větvená a s funkčně a morfologicky rozlišeným osním a vedlejším vláknem, př.
Rhodophyceae, Charophyceae (viz obr. stélka 1 (viz obr. 1)); sifonokladální, tj. vláknitá stélka složená z
mnohojaderných buněk, př. Chlorophyta; sifonální (trubicovitá), tj.
vakovitá či vláknitá a vždy mnohojaderná a bez vnitřních přepážek, tj. Chlorophyta;
pletivná (pseudoparenchymatická), tj. stélka ploše listovitá, buňky se schopností dělení
ve dvou či třech směrech, př. Rhodophyceae, Charophyceae (viz obr. stélka 2 (viz obr. 2)).
 |
Obr. 1: Příklady stélek řas.
|
 |
Obr. 2: Příklady stélek řas.
|
Grafy souvislostí do úrovně:
I 
II 
III 