Saprobita je soubor vlastností vody, vyvolaný přítomností organických látek schopných biochemického rozkladu a rozrušovaných činností destruentů (pojem zavedl v roce 1956 ŠRÁMEK-HUŠEK). „Sapros” znamená z řečtiny „hnilobný”. Saprobní poměry ve vodách jsou charakterizovány složením a funkcí společenstva (saprobního), majícího určité složení, charakter a sukcesi (střídání ve skladbě společenstva). Změny saprobity jsou dány změnami ve složení biocenóz, ty se střídají a jeví určitou posloupnost (sukcesi). Saprobní sukcese je progresivní (primární) a regresivní (sekundární), jedná se o protichůdné procesy. Při progresivní sukcesi se voda obohacuje o živiny (eutrofizuje) do klimaxového stádia (vrcholové stádium jakosti vody, do kterého se snaží každý ekosystém samovolně při samočištění dostat), při jeho překročení dochází již ke znečišťování. Opačným procesem je fáze regresivní, kterou v anaerobním prostředí probíhá rozklad a v aerobním prostředí samočištění, které se zastavuje v klimaxovém stádiu.

V závislosti na kvalitě vody je v ní přítomno určité společenstvo organismů, které svým výskytem mění výsledné vlastnosti povrchové vody. Vytváří se biologická rovnováha, při jejímž porušení se systém snaží o samovolný proces navrácení se do původního stavu. Vliv organismů vodního prostředí na charakter vod byl pozorován v 70. letech 19. století a popsán jako samočisticí proces. Se samočisticími procesy ve vodách souvisí saprobiologie, nauka o životě v hnilobných vodách a zabývající se vztahem vodních organismů k rozkladu organických látek, formulovaná KOLKWITZEM a MARSSONEM v roce 1902.

Na základě vztahu biologického oživení a charakteru vodního prostředí (čisté či znečištěné) byl vypracován systém jakosti vody z biologického hlediska, který je součástí monitoringu jakosti vody. Každý vodní organismus má specifické požadavky na abiotické a biotické podmínky biotopu. Při znalosti těchto parametrů lze vodu na základě výskytu organismů, jako indikátorů podmínek prostředí, klasifikovat. V roce 1955 byl zaveden ZELINKOU, MARVANEM a KUBÍČKEM systém saprobní valence, vyjadřující číselný zápis GAUSSOVY křivky. Saprobní valence se vyjadřuje celkem deseti body, rozdělující se přímoúměrně statistickému vyhodnocení výskytu určitého druhu. ZELINKA a MARVAN v roce 1961 doplnili uvedenou stupnici indikační váhou druhu I, která je číselnou charakteristikou od 1 do 5 udávající charakteristiku indikátoru (výborný, střední, špatný) (viz systém saprobity). V hydrobiologii se této koncepce využívá při výpočtu tzv. saprobního indexu.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III