Protozoa, prvoci, jednobuněční

Tělo zástupců této skupiny je tvořeno jedinou buňkou, která vykonává všechny životní funkce. Buňka (eukaryotický organismus) se skládá z cytoplazmy (v ní jsou uloženy organely), jádra a z buněčného obalu (cytoplazmatické membrány), který je tvořen bílkovinami a lipidy regulující průnik látek do buňky. V případě jejího doplnění o další struktury se stává pevnější a tlustší, dává buňce pevný tvar a tvoří tzv. pelikulu. U cytoplazmy lze rozlišit navíc dvě vrstvy: ektoplazmu, tj. vnější vrstvu cytoplazmy, která je homogennější a pevnější; endoplazmu, tj. vnitřní vrstvu cytoplazmy, která je tekutější, s inkluzemi a četnými strukturami. V ektoplazmě jsou u některých druhů prvoků uložené tzv. trichocysty, tj. krátké tyčinky vystřelované při podráždění a měnící se v dlouhé vlákno, které může ochromit kořist či nepřítele. K příjmu potravy slouží buněčná ústa, tj. cytostoma, ležící na dně vpadliny. Buněčný hltan, tj. cytopharynx, je pokračováním úst a vyúsťuje v potravní vakuolu. Potravní vakuola se pohybuje uvnitř buňky až do doby, kdy je potrava v ní natrávena a poté se přiblíží k buněčné řiti, tj. cytopyge, odkud nestrávené zbytky proudí ven z těla prvoka. K odstraňování přebytečné vody (tzv. osmoregulaci) slouží stažitelné, kontraktilní vakuoly. Kontraktilní vakuoly se skládají z centrální vakuoly s věncem přívodních kanálků.

Nepohlavní rozmnožování probíhá dělením buňky (podélné u bičíkovců a příčné u nálevníků (viz obr. 1a–b)), pohlavní způsob rozmnožování, tzv. konjugace, je u nálevníků. Lze pozorovat tvorbu cyst (viz obr. 2), tj. encystace.

	Obr. 1a: Příklad příčného dělení u nálevníků (Vorticella).
	Obr. 1b: Příklad příčného dělení u nálevníků (Vorticella).

Obr. 2: Příklad cyst tvořících se u prvoků (nálevníků, apod.).