Po propuknutí onemocnění v roce 1976 ve Filadelfii byla snaha o identifikaci původce choroby
v Centru pro kontrolu a prevenci chorob (CDC). Dříve neznámá bakterie byla izolována a
prokázána v roce 1977 jako původce, odpovědný za onemocnění. Byla pojmenována Legionella
(na památku obětem legionářského shromáždění) pneumophila (symptomy pneumonie,
které se vyskytly ve Filadelfii). Bylo provedeno mnoho studií na pochopení a schopnosti
kontrolovat příčiny tohoto onemocnění, tj. bakterii Legionella. Prvotní a současně i
původní zásah byl zpočátku určen chladicím věžím v hotelu Bellevue, kde došlo k
nákaze. Později bylo zjištěno, že bakterie Legionella může také osidlovat a
pomnožovat se v domácích rozvodech vody, jako jsou např. systémy s teplou vodou.
První průkaz souvislosti mezi užitkovou vodou ze sprch a nosokomiální legionelózou
byl zaznamenán před 20 lety. Nejčastějším zdrojem nákaz jsou systémy s horkou vodou v
nemocnicích, kde jsou pacienti více náchylní k mnoha infekcím. Legionella spp. byla
izolována z vody o teplotě větší než 63 °C, kontaminace souvisí i s výskytem dalších bakterií
a protozoí. I když se předpokládá, že bakterie Legionella má celosvětové rozšíření,
ataky legionářské nemoci jsou spíše zaznamenávány v severních Spojených státech, Anglii,
Austrálii, Nizozemí a několika málo dalších zemích. Bakterie Legionella jsou náročné
gramnegativní aerobní bakterie, které rostou na většině standardních médií používaných pro
primární izolaci patogenů. Mohou růst na agaru s kvasničním extraktem pufrovaným živočišným uhlím,
ale mnoho druhů na něm roste vzácně. Druhy rodu Legionella se vyznačují katalázovou a oxidázovou
aktivitou, k růstu vyžadují cystein. Jsou nefermentativní a na ureázu a nitráty negativní.
Produkují ve vodě rozpustné extracelulární sloučeniny, které fluoreskují žluto zeleně po vystavení
UV záření, některé druhy se vyznačují intracelulární červenou, bílou až modrou autofluorescencí.
Od první izolace této bakterie bylo do současné doby popsáno 51 druhů a 72 séroskupin rodu Legionella.
Legionella způsobuje dvě formy onemocnění: legionářskou nemoc a Pontiackou horečku, které se
souhrnně nazývají legionelózy. Obě onemocnění jsou přenášeny cestou vzdušné kontaminace,
přenos z člověka na člověka nebyl prokázán. Primárním zdrojem lidské expozice jsou bakterie na
kapénkách vody přenášených vzduchem či postřiky kontaminovanou vodou. Doba inkubace nemoci je 2-10
dní (v průměru 5-6 dní) od doby prvního kontaktu. Onemocnění je formou pneumonie a zahrnuje
symptomy pneumonie. Představitelem skupiny je druh Legionella pneumophila (viz obr. 1),
který se může vyskytovat na různých lokalitách, např. v teplé a studené vodovodní vodě, v povrchové
vodě (rybníky, potoky, nádrže), ve vodovodních řadech jako součást biofilmů, na filtrech, v chladicích
okruzích, klimatizačních zařízeních, apod. Žijí ve společenstvech spolu s jinými mikroorganismy, jako
jsou např. měňavky a nálevníci.
 |
Obr. 1: Kolonie bakterie druhu Legionella pneumophila na GVPC agaru.
|
Grafy souvislostí do úrovně:
I 
II 
III 