Stav anaerobiózy jako první definoval LOUIS PASTEUR (1861), který zavedl do mikrobiologie termíny pro aerobní organismus a anaerobní organismus.

Anaerobní organismus se vyskytuje v prostředí s nulovou či nízkou koncentrací kyslíku, která v některých případech působí jako jed či inhibitor růstu. V závislosti na stupni tolerance vůči molekulárnímu kyslíku, lze dále anaerobní mikroorganismy dělit na: striktně anaerobní mikroorganismy (vyžadují úplnou absenci kyslíku, koncentrace více než 0,5 % působí toxicky na mikroorganismy, které odumírají); obligátně anaerobní mikroorganismy (neutilizují kyslík jako konečný akceptor elektronů a mají schopnost tolerance kyslíku v koncentracích maximálně do 2 – 3 %); aerotolerantní mikroorganismy (neutilizují kyslík jako konečný akceptor elektronů a mají schopnost tolerance kyslíku v nízkých koncentracích); fakultativně anaerobní mikroorganismy mikroaerofilní mikroorganismy (mají schopnost utilizace kyslíku, jako konečného akceptoru elektronů, ale nerostou za přítomnosti vzdušného kyslíku za normálního tlaku).

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III