ve starší literatuře též nárazníky, resp. tlumivé nebo ústojné roztoky, vodné roztoky, jejichž pH se (ve srovnání s vodou)
mění jen málo po přidání silné kyseliny nebo louhu. Mají tedy schopnost tlumit změny pH. Mírou této schopnosti je tzv. pufrační
kapacita; je definována jako množství jednosytné silné kyseliny, kterou je třeba přidat k roztoku, aby pH kleslo o jednotku.
V biochemii se s pufry setkáváme ve dvou souvislostech: a) Protože při většině biochemických procesů se uvolňují nebo spotřebovávají vodíkové protony, provádějí se prakticky všechny
pokusy in vitro v pufrovaných roztocích; volba pufru bývá prvním krokem při návrhu experimentálního uspořádání. b) Jedním ze základních parametrů vnitřního prostředí (intracelulárního i extracelulárního) organismů je pH, které je nutno
zachovávat pokud možno konstantní (viz homeostasa). Tomu slouží různé přirozené pufrační systémy.
II 