Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 ... 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 ... 129 (Další)
VŠE

A

aparát Golgiho

též Golgiho komplex nebo diktyosom, angl. Golgi complex nebo Golgi apparatus nebo Golgi body, organela mnoha eukaryotních buněk tvořená několika paralelně uloženými diskovitými membránovými váčky. Jsou v ní lokalizovány enzymy ukončující glykosylaci bílkovin (viz glykoproteiny). Slouží také jako třídící centrum pro rozhodování o tom, zda bílkovina bude sekretována do extracelulárního prostoru, stane se součástí lysosomů či bude zabudována do buněčné membrány; podobně jsou zde tříděny i buněčné lipidy.

apoenzymy

angl. apoenzymes, peptidové (aminokyselinové) části složených enzymů (viz holoenzymy).

apolipoproteiny

angl. apolipoproteins, specifické bílkoviny tvořící proteinovou část krevních lipoproteinů. Pomáhají vytvořit a stabilizovat strukturu lipoproteinových částic. Jako aktivátory či inhibitory spolupůsobí s některými enzymy a zprostředkují interakci lipoproteinů s plasmatickými membránami tkáňových buněk.

apoprotein

angl. apoprotein, bílkovina zbavená svých přirozených prostetických skupin (sacharidových částí, vázaných kovů, hemu, fosfátových skupin atd.). Obsahuje tedy pouze jeden nebo více příslušných peptidových řetězců.

apoptóza

angl. apoptosis, řízená smrt buňky, způsobená naprogramovanou sebevraždou; vychází z jejího genetického programu, nebo je vyvolána vnějším podnětem. Organismus se tak zbavuje buněk opotřebovaných či z nějakých důvodů nefunkčních (buněk infikovaných viry, nádorových buněk atd.). Apoptóza je také součástí ontogeneze, kdy z určitých skupin buněk vznikají některé tělní dutiny a oddělují se některé části organismu (např. vznik ústní dutiny či oddělení prstů během vývoje plodu apod.). Při apoptóze se aktivují specifické cysteinové proteasy (kaspasy EC 3.4.22.36 a EC 3.4.22.55 až EC 3.4.22.64) a jaderné endonukleasy. Poškozuje se jaderná DNA a zastavují se všechny biosyntetické pochody v buňce; postupně vznikají apoptotická tělíska, která jsou nakonec fagocytována makrofágy (specifickým druhem bílých krvinek). Na rozdíl od nekrózy nedochází k vylití obsahu buňky, které může spouštět zánětlivou reakci.

aquaporiny

angl. aquaporins, skupina transmembránových proteinů zajišťujících specifický přenos vody skrz buněčnou membránu. V současné době je dobře popsáno deset různých tkáňově specifických lidských aquaporinů. Za objev transmembránových vodních kanálů obdržel roku 2003 P. Agre Nobelovu cenu.

Arber Werner

Werner Arber švýcarský mikrobiolog (nar. 1929), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1978) za objev restrikčních enzymů a jejich aplikaci v molekulové genetice (spolu s D. Nathansem a H. O. Smithem). Na přelomu 50. a 60. let navázal na práce S. Lurii (Nobelova cena, 1969) týkající se interakce bakteriofága a hostitelské bakteriální buňky. Arber se zaměřil na působení ochranných enzymů přítomných v bakteriích. Tyto enzymy nazývané restrikční omezují růst bakteriofágů tím, že specificky štěpí jejich DNA.

arginin

Arg nebo R, angl. arginine, nejbazičtější z proteinogenních aminokyselin, glukogenní aminokyselina, neesenciální pro dospělého člověka, esenciální pro děti (také pro mladé potkany nebo kuřata), meziprodukt močovinového cyklu a prekursor tkáňového hormonu oxidu dusnatého. Vzniká v močovinovém cyklu z neproteinogenní aminokyseliny ornithinu.

archebakterie

též archea, angl. archaebacteria, jednobuněčné chemoorganotrofní nebo chemolithotrofní mikroorganismy (viz organismy – rozdělení podle způsobu výživy). Ačkoliv mají základní charakteristiky prokaryot, vykazují jisté znaky eukaryot, zejména z hlediska organizace genomu a exprese genů. Jsou definovány na základě homologie sekvencí rRNA. Do skupiny archea patří většina methanogenních, jakož i extremně halofilních mikroorganismů.

Arnold Frances Hamilton

americká chemická inženýrka (nar. 1956), Nobelova cena (chemie, 2018) za průkopnické využití řízené evoluce k tvorbě enzymů s vylepšenými nebo novými funkcemi. V roce 1979 získala bakalářský titul v oboru strojního a leteckého inženýrství a v roce 1985 doktorát v oboru chemického inženýrství. Působí na Kalifornském technologickém institutu, kde je v současné době profesorkou chemie, inženýrství, bioinženýrství a biochemie. Řízená evoluce je metoda, pomocí níž lze zavést určitou mutaci do sekvence bílkoviny. Existují například mikroorganismy s oslabenými mechanismy dohlížejícími na správnou replikaci DNA. Když je do takového mikroorganismu vložen nějaký gen, po čase může být izolován zpět a v jeho sekvenci budou obsaženy různé mutace. Tyto mutované proteiny jsou poté testovány a pokud dojde ke zlepšení požadované funkce, jsou vybrány do další iterace. Laureátka pokračuje ve výzkumu řízené evoluce a jejímu využití v medicíně, chemii a energetice, a to především k produkci "zelené" energie a k ekologické chemické syntéze.