Všechny kategorie

Stránka: (Předchozí)   1  ...  3  4  5  6  7  8  9  10  11  12  ...  129  (Další)
  VŠE

NOBELISTÉ

Kornberg Roger David

americký biochemik (nar. 1947), Nobelova cena (chemie, 2006) za studium molekulové podstaty eukaryotní transkripce. Vystudoval chemii a věnoval se studiu transkripce u eukaryot; je profesorem strukturní biologie. Již před rokem 2000 se mu podařilo pomocí rentgenostrukturní analýzy popsat prostorovou strukturu RNA-polymerasy z kvasinek. Ukázal také, že v molekule DNA jsou specifické sekvence (enhancery), na něž se vážou regulační molekuly (mediátory) iniciující transkripci určitých genů; tímto způsobem může docházet k expresi tkáňově specifických protein, a tím i k diferenciaci buněk komplexního eukaryotního organismu. Jeho bratr, biochemik T. B. Kornberg, objevil v roce 1970 DNA-polymerasy II a III. Je synem A. Kornberga, který v roce 1959 získal Nobelovu cenu za studium replikace a izolaci DNA-polymerasy z prokaryotních buněk.

Krebs Edwin Gerhard

americký biochemik (1918–2009), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1992) za objevy týkající se reverzibilní fosforylace bílkovin jakožto regulačního mechanismu (spolu s E. H. Fischerem). Vystudoval medicínu, v poválečných letech pracoval pod vedením manželů Coriových, kteří ho přivedli ke studiu metabolismu glykogenu. Spolu s E. H. Fischerem izolovali glykogenfosforylasu a prokázali, že tento enzym může být převeden do aktivní formy fosforylací katalyzovanou proteinkinasou, a naopak, že tato aktivní forma může být deaktivována odštěpením fosfátové skupiny působením proteinfosfatasy; princip regulace aktivity enzymů prostřednictvím reverzibilní fosforylace se pak podařilo zobecnit.

Krebs Hans Adolf

portrét nobelisty(1900–1981), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1953) za objev cyklu citronové kyseliny (často zvaného Krebsův cyklus). Narodil se v Hildesheimu v Německu v rodině židovského lékaře. Po absolutoriu medicíny studoval ještě rok chemii v Berlíně. Pět let pracoval u O. Warburga v Berlíně, poté jako lékař v nemocnicích v Altoně a Freiburgu. V roce 1933, po nástupu fašismu, přešel na pozvání F. G. Hopkinse do Anglie, přijal britské občanství a působil zde na různých univerzitách do konce života. V roce 1958 byl povýšen do šlechtického stavu. Krebsův výzkum byl zaměřen hlavně na různé aspekty intermediárního metabolismu. Studoval syntézu močoviny (močovinový cyklus, též "malý Krebsův" cyklus), močové kyseliny a purinových bází, mechanismus aktivního transportu elektrolytů a vztah mezi dýcháním buněk a tvorbou ATP

Kuhn Richard

německý chemik (1900–1967), Nobelova cena (chemie, 1938) za výzkum karotenoidů a vitaminů. Narodil se ve Vídni, kde začal studovat chemii; studia dokončil v Mnichově. Na univerzitách vyučoval obecnou a analytickou chemii, později se stal profesorem biochemie. Po dobu dvaceti let se z různých hledisek (stereochemie, barevnost atd.) zabýval látkami obsahujícími dvojnou vazbu, což ho přivedlo ke studiu karotenoidů; popsal osm nových sloučenin tohoto typu. Významně se podílel na izolaci vitaminu B2 a vitaminu B6. V důsledku Hitlerova zákazu mohl převzít Nobelův diplom a medaili až v roce 1949.

Lefkowitz Robert Joseph

americký lékař (internista a kardiolog) a biochemik (nar. 1943), Nobelova cena (za chemii, 2012) za výzkum receptorů spojených s G-proteiny (spolu s B. Kobilkou). Vystudoval nejprve chemii a poté medicínu. Pracoval krátce jako lékař, od roku 1968 se věnuje biomedicínskému výzkumu. Podařilo se mu naklonovat řadu receptorů, na něž se váže noradrenalin a adrenalin. To vedlo k objevu, že všechny G-proteinové receptory (angl. G-protein-coupled receptors, GPCR) mají podobnou molekulovou strukturu a používají analogický mechanismus přenosu informace. Dnes známe přibližně 1 000 lidských receptorů tohoto typu. Farmakologický výzkum následně ukázal, že je možno tuto největší skupinu receptorů v lidském těle ovlivňovat; udává se, že v současnosti 30 až 50 % léků je cíleno právě na tyto Lefkowitzovy receptory.

Leloir Luis Frederico

argentinský biochemik (19061987), Nobelova cena (chemie, 1970) za objev cukerných nukleotidů a jejich role v biosyntéze sacharidů. Narodil se v Paříži argentinským rodičům, od svých dvou let žil v Buenos Aires, kde vystudoval medicínu. Podařilo se mu prokázat, že při biosyntéze glykogenu je glukosa aktivována vazbou na nukleotid (viz UDP-glukosa). Tento způsob aktivace byl pak nalezen i v jiných biosyntetických dráhách (nukleotidové deriváty monosacharidů při syntéze glykoproteinů a rostlinných polysacharidů, CDP-diacylglycerol v syntéze fosfatidů). Leloir objevil i některé enzymy, podílející se na syntéze glykogenu.

Lindahl Thomas Robert

lékař a biochemik (nar. 1938), Nobelova cena (chemie, 2015) za výzkum opravných mechanismů DNA (spolu s P. Modrichem a A. Sancarem). Narodil se ve Stockholmu (Švédsko), kde vystudoval chemii a lékařství, od 80. let žije v Anglii (má britské i švédské občanství). Od poloviny 70. let studoval bakterie, pomocí kterých prokázal, jak určité proteinové molekuly odstraňují a nahrazují poškozené části DNA. Tyto objevy pomohly objasnit procesy stárnutí a některé příčiny rakoviny.

Lipmann Fritz

portrét nobelistybiochemik (1899–1986), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1953) za objev koenzymu A a jeho role v intermediárním metabolismu. Narodil se v Königsbergu, Německo (dnes Kaliningrad, Rusko). Studoval medicínu a již tehdy projevoval také hluboký zájem o chemii, zvláště pak o biochemii. Roku 1939 odešel natrvalo do USA. Zabýval se biochemickými reakcemi ve svalech, identifikoval fosfoserin, zkoumal Pasteurův efekt a reakce glykolysy. Během čtyřicátých a padesátých let studoval strukturu a funkci koenzymu A. Kondenzací kyanatanu s fosfátem za laboratorní teploty se mu podařilo syntetizovat karbamoylfosfát a následně objasnil jeho biochemickou funkci. Objevil smíšené anhydridy mezi fosfátem a sulfátem (viz fosfoadenosinfosfosulfát).

Luria Salvador Edward

Soubor:Salvador E. Luria ca.1969.jpg – Wikipedie1912–1991, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1969) za objev rozmnožování a genetické struktury virůbakteriofágů (spolu s M. Delbrückem a A. Hersheyem). Narodil se v italském Turině do vlivné židovské rodiny. Studia mediciny v Turině ukončil 1935, v letech 1936–1937 působil jako lékař v armádě. Po vzedmutí antisemitské vlny v Itálii přesídlil roku 1938 do Paříže. Když bylo toto město v roce 1940 obsazeno Němci, ujel na kole do Marseille, kde získal imigrační vízum do USA. Zde se začal intenzivně zabývat genetikou virů a zejména bakteriofágů. Výrazně se angažoval v politice, zejména svými aktivitami proti nukleárnímu zbrojení, ale také proti účasti americké armády ve válce ve Vietnamu.


Lwoff André

francouzský mikrobiolog (1902–1994), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1965) za objevy genetické kontroly enzymů a syntézy virů (spolu s F. Jacobem a J. Monodem). Vystudoval přírodní vědy a jeden rok medicíny. V 19 letech nastoupil do Pasteurova institutu, v roce 1938 se stal jeho ředitelem. Formuloval hypotézu o induktivním účinku ultrafialového záření a obecně o vlivu externích faktorů na produkci bakteriofágů bakteriemi. V padesátých letech se zabýval především virovými infekcemi a ve spolupráci s J. Monodem a F. Jacobem regulací prokaryotní transkripce.


Stránka: (Předchozí)   1  ...  3  4  5  6  7  8  9  10  11  12  ...  129  (Další)
  VŠE