Biochemický slovník

evropský imunolog  (1911–1994), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1984) za teorie týkající se specifity vývoje a řízení imunitního systému. Narodil se v Londýně dánským rodičům, během první světové války rodina přesídlila do Holandska, kde vystudoval fyziku a později medicínu. Již od 50. let se zabýval strukturou a funkcí protilátek a imunitního systému jako celku. Je považován za zakladatele moderní imunologie. Postuloval několik základních tézí umožňujících pochopit schopnost imunitního systému rozpoznat cizí strukturu, která do organismu vnikla, a vytvořit proti ní účinný molekulární obranný systém. Dlouhodobě působil na významných vědeckých posicích v USA, Německu a ve Švýcarsku. Důchodový věk prožil ve Francii. 

americký fyziolog a neurovědec (nar. 1955), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2021) za objev receptorů pro teplotu a dotek (spolu s A. Patapoutianem). Přispěl výrazně k pochopení molekulárního mechanismu pocitu bolesti a tepla. Na konci 90. let se mu s A. Patapoutianem podařilo naklonovat a charakterizovat receptor citlivý na kapsaicin, hlavní "pálivou" složku chili koření (zkr. TRPV1); prokázali, že tento receptor také indikuje organismu zvýšení teploty. Je součástí rodiny strukturně podobných TPR (transient receptor potential) kanálů, transportujících kationty (viz kanály iontové). Prostudoval i další receptory z této rodiny: TPR8 detekuje menthol z máty peprné a sníženou teplotu prostředí, TPRA1 allylisothiokyanát, obsažený v hořčičném oleji.

švýcarský chemik ( 1889–1971, narozen v Moskvě), Nobelova cena (chemie, 1937) za výzkum karotenoidů, flavinů a vitaminů A a B2. Podařilo se mu určit strukturu karotenoidů a prokázat, že β-karoten je hlavním prekursorem vitaminu A. Potvrdil strukturu vitaminu C, navrženou A. Szent-Györgyim. Podílel se též na výzkumu vitaminu E a vitaminu B2, u něhož prokázal, že jeho funkční složkou je riboflavinová struktura. Jeho učebnice Lehrbuch der Organischen Chemie (1930) měla třináct vydání v němčině a byla přeložena do mnoha jazyků.

anglický chemik (1917–1997), Nobelova cena (chemie, 1962) za studie struktur globulárních proteinů (spolu s M. F. Perutzem). Narodil se v Oxfordu, kde jeho otec působil jako klimatolog. Vystudoval chemii na Trinity College v Cambridge. Během války pracoval na výzkumu radaru a získal čestnou hodnost podplukovníka letectva. Pod vlivem J. D. Bernala a L. Paulinga se začal zabývat studiem prostorové struktury proteinů. Vrátil se do Cambridge, kde započal svoji spolupráci s M. F. Perutzem pod vedením W. L. Bragga, zakladatele rentgenové krystalografie malých molekul a solí. Výzkum J. C. Kendrewa a M. F. Perutze byl zaměřen na strukturu proteinů, zvláště pak na rentgenostrukturní analýzu myoglobinu. Projekt kulminoval v roce 1957 vyřešením trojrozměrné struktury této bílkoviny při rozlišení 6 Å (0,6 nm)  a publikací kompletní struktury v roce 1960.

(1922–2011), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1968) za objev genetického kódu a vysvětlení jeho funkce při syntéze bílkovin (spolu s M. W. Nirenbergem a R. W. Holleym). Narodil se v Raipuru (Indie, dnes Pákistán) chudým rodičům, postupně získal vzdělání v Indii a Anglii, pracoval ve Švýcarsku a posléze se trvale usadil v USA. V 60. letech postuloval, že každá aminokyselina zařazená do sekvence polypeptidového řetězce je kódována třemi nukleotidy – kodonem. Formuloval také představu o iniciačních kodonech a zejména o STOP-kodonech. Uspěl při syntéze oligonukleotidového řetězce a v 70. letech jako první vytvořil „umělou“ kopii kvasničného genu.

(1926–2018), Nobelova cena (chemie, 1982) za rozvoj elektronové mikroskopie krystalů a za určení struktury biologicky významných komplexů nukleových kyselin s bílkovinami. Narodil se v Litvě, vyrostl v Jihoafrické republice, kde vystudoval fyziku, od začátku 50. let žije a pracuje v Anglii. Zabýval se studiem struktury virů, později zaměřil svou pozornost na chromatin, kde podrobně popsal nukleosomy – základní nukleoproteinové stavební jednotky jaderného materiálu eukaryot. Zasloužil se významně o rozvoj elektronové mikroskopie komplexních makromolekulárních útvarů. V roce 1988 byl povýšen do šlechtického stavu.

americký fyziolog a krystalograf (nar. 1955), Nobelova cena (chemie, 2012)  za výzkum receptorů spojených s G-proteiny  (spolu s R. J. Lefkowitzem). Vystudoval chemii, biologii a posléze i medicínu. Po studiích pracoval v laboratoři R. J. Lefkowitze, kde se mu podařilo naklonovat a pomocí rentgenokrystalografické analýzy určit prostorovou strukturu β2-adrenergenního receptoru; po rhodopsinu šlo o první receptor, který se podařilo touto metodou prostudovat. Následně pak Kobilkova skupina určila strukturu dalších receptorů spojených s G-proteiny. Kobilka také byl spoluzakladatel biotechnologické firmy ConfometRX, zaměřené na využití receptorů spojených s G-proteiny.

německý imunolog (1946–1995), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1984) za objevy umožňující přípravu monoklonálních protilátek (spolu s C. Milsteinem). Vystudoval biologii, v doktorské práci se zabýval imunologickou charakterizací ß-galaktosidasy. V letech 1974–76 pracoval v Cambridge (Anglie) v laboratoři C. Milsteina, kde společně vypracovali techniku umožňující přípravu monoklonálních protilátek hybridomovou technologií. Tuto techniku dále rozvíjel ve firmě Roche v Basileji a posléze v Imunologickém institutu Maxe Plancka ve Freiburgu, kde byl ředitelem. Zemřel ve věku 51 let na zápal plic.

americký biochemik (1918–2007), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1959) za objev mechanismu biosyntézy nukleových kyselin (spolu s S. Ochoou). Vystudoval medicínu, věnoval se různým problémům intermediárního metabolismu. Studoval biosyntézu FAD a NAD(P), v 50. letech se zabýval metabolismem nukleotidů a nukleových kyselin. V roce 1956 se mu podařilo z bakterie Escherichia coli izolovat DNA-polymerasu I, první enzym, který umožnil studovat mechanismus replikace in vitro.