Všechny kategorie

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  129  (Další)
  VŠE

NOBELISTÉ

Cornforth John Warcup

John Warcup Cornforthaustralský chemik (1917–2013), Nobelova cena (chemie, 1975) za práci zabývající se stereochemií enzymových reakcí. Již v 16 letech začal studovat chemii a ač téměř hluchý, ve dvaceti letech s velkým úspěchem studia dokončil. Odešel na stipendium do Oxfordu (Anglie), kde se během II. světové války podílel na výzkumu penicilinu. Od roku 1962 pracoval v Milstead Laboratory of Chemical Enzymology, založené firmou Shell Research Ltd., vždy však úzce spolupracoval s britskými akademickými institucemi. Zásadním způsobem přispěl k vysvětlení stereospecificity enzymových reakcí. V roce 1977 byl povýšen do šlechtického stavu. Ve stejném roce získal Nobelovu cenu i Vladimír Prelog, a to za stereochemii organických molekul a reakcí; ve dvacátých letech studoval chemii v Praze na budoucí VŠCHT u E. Votočka a R. Lukeše.

Crick Francis Harry Compton

Copley Medal | Definition, Winners, & Facts | Britannicaanglický biofyzik (1916–2004), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1962) za příspěvek k řešení molekulární struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos informace v živých systémech (spolu s J. D. Watsonem a M. H. F. Wilkinsem). Studoval fyziku v Londýně. Během války pracoval na britské admiralitě na problematice magnetických a akustických min. V roce 1947 začal studovat biologii. Vypracoval obecnou teorii rentgenové difrakce šroubovic. Důležitým momentem jeho kariéry byla úzká spolupráce s J. D. Watsonem, která v roce 1953 vedla k objasnění struktury dvojšroubovice DNA a replikačního schématu. Později se věnoval více biochemii a genetice a přispěl k objevu genetického kódu.

Dam Henrik Carl Peter

dánský biochemik (1895–1976), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1943) za objev vitaminu K. V letech 1929–1934 spolu se svými spolupracovníky studoval u kuřat metabolismus steroidů a popsal chorobu, charakterizovanou krvácivými stavy a prodloužením času, jehož je zapotřebí ke srážení krve (tzv. clotting-time). Dokázal, že tento stav je způsoben nedostatkem v tucích rozpustného vitaminu, který označil písmenem K (dánsky Koagulations-Vitamin). Studoval tento vitamin s ohledem na jeho aplikaci v medicíně a v roce 1939 ho nezávisle (na  E. A. Doisym) izoloval z vojtěšky. Při studiu tukové tkáně experimentálních zvířat si povšiml jejího zbarvování v závislosti na přísunu dalších výživových faktorů; to ho přivedlo ke studiu antioxidačního vitaminu E.

Delbrück Max Ludwig Henning

Max Delbrück | American biologist1906–1981, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1969) za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury virů (spolu A. D. Hersheyem a S. E. Luriou). Narodil se v Berlíně do velmi vzdělané rodiny. Studoval astrofyziku a posléze teoretickou fyziku v Göttingen, kde v roce 1930 získal doktorát. V dalších letech hojně cestoval, seznámil se také s Nielsem Bohrem, který v něm probudil zájem o biologii. Od poloviny třicátých let se věnoval vlivu záření na mutace mikroorganismů; toto téma dále rozvíjel v USA, kde v roce 1945 získal občanství. Jeho fyzikálně-biologický teoretický i metodický přístup zásadním způsobem přispěl k poznání obecných principů molekulové genetiky.  


Diesenhofer Johann

strukturní biolog (nar. 1943) , Nobelova cena (chemie, 1988) za určení trojrozměrné struktury fotosyntetického reakčního centra (spolu s R. Huberem a H. Michelem). Narodil se v Německu, fyziku studoval v Mnichově, od roku 1988 působí v USA. Jeho zájem o krystalografii ho přivedl ke studiu prostorového uspořádání bílkovin. Podílel se na objasnění struktury řady proteinů; účastnil se také prací na vylepšení potřebného softwaru. V roce 1982 se v Institutu Maxe Plancka podílel na překvapivě úspěšném projektu, zabývajícím se strukturou fotosyntetického reakčního centra bakterie Rhodopseudomonas viridis. Byl to na jedné straně veliký metodický úspěch, neboť byla určena struktura obrovského nadmolekulového membránového komplexu, na druhé straně se tak podařilo vysvětlit celou řadu otázek, spojených s komplexním procesem bakteriální fotosyntézy.

Doisy Edward Adelbert

americký biochemik (1893–1986), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1943) za objev chemické struktury vitaminu K (spolu s H. C. P. Damem). V období 1922–1934 se podílel na vývoji metod umožňujících výzkum pohlavních hormonů. Spolu se spolupracovníky izolovali několik ženských hormonů, především estron (první estrogen, který se podařilo vykrystalovat), estriol a estradiol. V letech 1936–39 izoloval dvě formy vitaminu K (z vojtěšky a rybího oleje), určil jejich strukturu a podařilo se mu je i syntetizovat. Podílel se také na rozvoji metod izolace a identifikace insulinu a významně přispěl k pochopení funkce antibiotik, pufrových systémů krve a metabolismu žlučových kyselin.

Doudna Jennifer Anne

americká biochemička (nar. 1964), Nobelova cena (chemie, 2020) za vývoj metody pro úpravu genomu metodou CRISPR/Cas9 (spolu s E. M. Charpentier). Narodila se na Havaji, vystudovala chemii a později spolupracovala s předními biochemiky své doby (J. W. Szostak, T. R. Cech a další). V roce 2012 společně s E. M. Charpentier a dalšími kolegy objevila způsob, jak experimentálně zjednodušit editaci DNA. Její objev byl založen na bakteriálním proteinu označovaném Cas9, který spolupracuje s naváděcí RNA a funguje podobně jako nůžky. Protein napadá virovou DNA a zkracuje ji, čímž chrání bakterii před infekcí. Tento systém byl znám již dříve, ale J. Doudna a E. Charpentier se podařilo využít různé RNA k programovanému sestřihu a editaci různých typů DNA.

du Vigneaud Vincent

portrét nobelistyamerický biochemik (1901–1978), Nobelova cena (chemie, 1955) za práce týkající se biochemicky významných sirných sloučenin, zejména za první syntézu peptidového hormonu. Narodil se v Chicagu (USA), vystudoval medicínu postupně na několika universitách, již od svých 25 let se však plně věnoval biochemii. Významně přispěl k objasnění struktury sirných sloučenin insulinu a biotinu. Ve 40. letech izoloval vasopresin a oxytocin, nonapeptidy obsahujících disulfidový můstek, a určil jejich strukturu. Koncem 2. světové války pracoval na syntéze penicilinu. Počátkem 50. let se věnoval zavádění metod syntézy peptidů v roztoku; v roce 1953 se mu podařila syntéza oxytocinu, čím otevřel cestu k přípravě mnoha biologicky aktivních peptidových látek a jejich analogů.

Edelman Gerald Maurice

portrét nobelistyamerický lékař a fyzikální chemik  (1929–2014), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1972) za určení chemické struktury protilátek (spolu s R. R. Porterem). Vystudoval medicínu, doktorát získal v oboru fyzikální chemie. V 60. letech se mu podařilo určit strukturu protilátek (viz imunoglobuliny); k analogickým výsledkům došla i nezávisle pracující Porterova britská skupina. V 70. letech se Edelman začal zabývat studiem struktury mozkové tkáně. Objevil cell adhesion molecules (CAM), které zprostředkují vzájemnou vazbu sousedních tkáňových buněk. Jeho práce vedla k formulaci obecné teorie vysvětlující vývoj a funkci mozku; tuto teorii popsal v populárně vědecké knize Bright Air, Brilliant Fire.

Eijkman Christiaan

holandský vojenský lékař (1858–1930), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1929) za objev antineuritického vitaminu (dnes nazývaného thiamin). Vystudoval medicínu v Amsterodamu a v letech 1883–85 působil jako lékař v Holandské východní Indii. Poté pracoval s R. Kochem v Berlíně na bakteriologickém výzkumu. Roku 1886 se vrátil na Javu (dnes Indonésie) studovat příčiny choroby beri-beri; podařilo se mu prokázat, že toto onemocnění je způsobeno chybnou výživou. Povšiml si totiž, že podobné onemocnění propuká u kuřat krmených pouze loupanou rýží; dlouho se však domníval, že příčinou onemocnění jsou mikroorganismy obsažené ve vařené rýži. Teprve později se ukázalo, že nemoc vzniká z nedostatku thiaminu (vitamin B1), který je obsažen pouze v povrchových vrstvách rýžového zrna, které se loupáním odstraní.


Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  129  (Další)
  VŠE