Všechny kategorie

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  129  (Další)
  VŠE

NOBELISTÉ

Bloch Konrad Emil

chemik (1912–2000), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1964) za objevy týkající se mechanismu a regulace metabolismu cholesterolu a mastných kyselin (spolu s F. Lynenem). Narodil se v Neisse v Horním Slezsku (tehdejším Německu). V Mnichově vystudoval chemii a získal titul chemického inženýra. V důsledku pronásledování Židů před válkou odešel do USA, kde se stal profesorem biochemie. V roce 1942 se mu spolu s D. Rittenbergrem podařilo popsat metabolickou cestu, jíž je cholesterol syntetizován z aktivované octové kyseliny, acetyl-CoA; zájem o cholesterol ho vědecky zaměstnával po dalších 20 let. Zabýval se také výzkumem metabolismu nenasycených mastných kyselin a biosyntézou glutathionu.

Boyer Paul Delos

americký biochemik (1918–2018), Nobelova cena (chemie, 1997) za objasnění zásadního mechanismu enzymové syntézy adenosintrifosfátu (ATP) (spolu s J. E. Walkerem). Studoval matematiku a chemii, poté biochemii, věnoval se enzymologii a metabolismu. Po doktorátu se podílel na studiu tepelné stability proteinů; ukázal, že vhodnými stabilizátory sérového albuminu proti teplotní denaturaci jsou mastné kyseliny. Při studiu mechanismu syntézy ATP v mitochondriální membráně P. D. Boyer vyšel z isotopových pokusů (použil značenou vodu H218O ), které prokázaly, že ATP vzniká z ADP a fosfátu i bez přítomnosti protonového gradientu. Z údajů o krystalové struktuře ATP-synthasy s vázanými nukleotidy, které poskytl J. E. Walker, poněkud překvapivě odvodil, že úkolem protonového gradientu je uvolnit nově syntetizovanou molekulu ATP z vazby na ATP-synthasu.

Brown Michael Stuart

americký molekulární genetik (nar. 1941), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1985) za objevy týkající se regulace metabolismu cholesterolu (spolu s J. L. Goldsteinem). Vystudoval chemii (bakalářský stupeň), velkou část svého času však v té době věnoval redigování studentského časopisu. V roce 1964 dokončil studium medicíny a v letech 1966 až 1968 pracoval jako internista v Bostonu, kde se seznámil s J. L. Goldsteinem. S ním pak studoval metabolismus cholesterolu v Dalasu (Texas). Podařilo se mu izolovat 3-hydroxy-3-methylglutaryl-CoA-reduktasu (EC 2.7.11.31), hlavní regulační enzym biosyntézy cholesterolu; společně formulovali hypotézu, že genetické abnormality tohoto enzymu jsou hlavní příčinou dědičné (familiární) hypercholesterolemie (nepřiměřeně vysoká koncentrace cholesterolu v krevním séru).

Buchner Eduard

německý chemik a enzymolog (1860–1917), Nobelova cena (chemie, 1907) za objev bezbuněčného kvašení (fermentace). Chemii studoval u A. von Bayera a botaniku u C. von Nägeli na univerzitě v Mnichově. Podařilo se mu prokázat, že fermentační přeměna glukosy na alkohol a oxid uhličitý není způsobena kvasinkami samými, ale enzymy, obsaženými v buňkách. Komplex těchto enzymů nazval zymasa. Hlavní výsledky svého bádání publikoval v roce 1903 spolu s M. Hahnem a svým bratrem mikrobiologem H. Buchnerem v knize Die Zymasegärung (Kvašení). Během I. světové války sloužil v polní nemocnici na frontě v Rumunsku, kde byl zraněn, a na následky zranění zemřel.


Butenandt Adolf Friedrich Johan

německý biochemik (1903–1995), Nobelova cena (chemie, 1939, spolu s L. Ružičkou) za výzkum pohlavních hormonů. Během první poloviny 30. let izoloval řadu pohlavních steroidních hormonů, především estron, androsteron a progesteron. Poté, co se prokázalo, že androsteron může být syntetizován z cholesterolu, Butenandt a Ružička syntetizovali progesteron a testosteron. Butenandtovy objevy později umožnily syntézu kortizonu (a dalších kortikosteroidů) a následně vývoj hormonální antikoncepce. Zabýval se také hmyzími hormony (syntetizoval ekdyson) a feromony. V důsledku Hitlerova zákazu mohl převzít Nobelův diplom a medaili až v roce 1949. 


Calvin Melvin

americký biochemik (1911–1997), Nobelova cena (chemie, 1961) za výzkum asimilace oxidu uhličitého rostlinami. Narodil se v USA, jeho rodiče byli emigranty z Ruska. Studoval chemii. Vědeckou dráhu započal studiem elektronové afinity halogenů, věnoval se též koordinační katalýze, hlavně metaloporfyrinům. Od roku 1937 pracoval na University of California v Berkeley, kde se posléze stal vedoucím velké organicko-chemické skupiny a od roku 1960 vedoucím laboratoře chemické biodynamiky. Pomocí izotopové metody s uhlíkem 14C prostudoval na jednobuněčné řase Chlorela proces přeměny sacharidů při fotosyntéze: tvorbu hexos i regeneraci pentos. Cyklus se na jeho počest nazývá Calvinův (někdy také Calvinův–Bensonův cyklus, na počest jeho spolupracovníka A. A. Bensona, se kterým publikoval v roce 1948 první objevnou práci).

Cech Thomas Robert

americký molekulární biolog (nar. 1947), Nobelova cena (chemie, 1989) za objev katalytických vlastností RNA (spolu s S. Altmanem). Narodil se v Chicagu v rodině českých emigrantů (z otcovy i matčiny strany); ač neumí česky, ke svému původu se radostně hlásí. Studoval chemii a věnoval se především zkoumání biochemických funkcí RNA. Prakticky ve stejné době jako S. Altman a nezávisle na něm publikoval zásadní nález, že některé molekuly RNA mohou být katalyticky aktivní. Tuto aktivitu objevil u prvoka Tetrahymena thermophila, kde se RNA účastní sestřihu molekul mRNA vznikajících procesem transkripce. V posledních letech se zabývá telomerami.

Ciechanover Aaron

Avram Hershkoizraelský biochemik (nar. 1947), Nobelova cena (chemie, 2004) za objev ubiquitinem zprostředkovaného odbourávání proteinů (spolu s I. Rosem a A. Hershkem). Studoval biochemii na Hebrejské Universitě v Jerusalemě. V 60. letech působil na University of Yale, USA, kde ve spolupráci s oběma spolulaureáty provedl základní experimenty související s objevem ubiquitinu (podrobněji viz I. Rose). Stále ještě působí jako vedoucí pracovník na Izraelském Institutu Technologie (Technion) v Haifě.

Cori Carl Ferdinand

1896–1984, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1947) za objev dráhy katalytické přeměny glykogenu (spolu se svou ženou G. T. Coriovou), dnes Coriho cyklus. Narodil se v Praze. Po absolvování gymnázia v Terstu, kde byl jeho otec ředitelem námořní biologické stanice, se zapsal na studium medicíny na Německé univerzitě v Praze. Během I. světové války sloužil v rakouské armádě jako zdravotník na italské frontě. Po válce se vrátil do Prahy, kde ukončil v roce 1920 studium a oženil se s podobně zaměřenou studentkou Gerty. V roce 1922 přijal místo biochemika na Ústavu pro studium maligních onemocnění v Buffalu (USA) a nadále trvale působil v USA. Od počátku manželé Coriovi spolupracovali na metabolismu sacharidů v živočišném organismu. Věnovali se regulační úloze hormonů insulinu a adrenalinu. Prokázali glykolysu v nádorových buňkách. V roce 1936 izolovali glukosa-1-fosfát (nazývá se proto Coriho ester) a objasnili jeho souvislost s aktivitou glykogenfosforylasy, kterou následně připravili v krystalickém stavu. Zabývali se také mechanismem působení hypofyzárních hormonů.

Cori Gerty Theresa

1896–1957, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1947) za objev dráhy katalytické přeměny glykogenu (spolu se svým manželem C. F. Cori), dnes Coriho cyklus. Narodila se v Praze. V roce 1920 absolvovala studium medicíny na zdejší Německé univerzitě. V témže roce se provdala. Po dvouleté lékařské praxi v dětské nemocnici v Praze emigrovala za svým manželem do USA, kde působila jako vědecká pracovnice. Profesorkou biochemie byla jmenována v roce 1947. Manželé Coriovi jsou jedním ze čtyř manželských párů, které získaly Nobelovu cenu za společný vědecký výzkum.


Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  129  (Další)
  VŠE