Biochemický slovník

anglický biochemik (1927–2004), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1982) za objevy týkající se prostaglandinů a příbuzných biologicky aktivních látek (spolu se S. K. Bergströmem a B. I. Samuelssonem). Prokázal, že aspirin (acetylsalicylová kyselina) inhibuje tvorbu prostaglandinů, které ovlivňují tělesnou teplotu, pocit bolesti a zánětlivé procesy; tím se podařilo vysvětlit fyziologcké působení tohoto léčiva, které bylo v té době celosvětově používáno již po několik desetiletí. Objevil také prostacyklin – prostaglandin významně ovlivňující proces koagulace krve. V roce 1986 založil v Londýně William Harvey Research Institute, který se komplexně zabývá výzkumem kardiovaskulárních onemocnění. V roce 1984 byl povýšen do šlechtického stavu.

holandský chemik (1852–1911), první nositel Nobelovy ceny za chemii v roce 1901 „jako projev uznání za mimořádné zásluhy, které vykonal při objevech zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku kapalin“. Chtěl vědecky pracovat, a proto vyměnil zaměstnání technologa v cukrovaru za studijní pobyty na univerzitách v Leidenu, Bonnu a Paříži. V roce 1878 se stal profesorem chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterodamu. Postuloval koncept asymetrického uhlíkového atomu (viz chiralita) a vysvětlil vztah mezi optickou aktivitou a asymetrií molekuly. V roce 1884 publikoval první výsledky v oblasti fyzikální chemie, které v dalším roce zobecnil Le Chatelier a jsou známy jako van't Hoffův–Le Chatelierův princip. Zabýval se osmotickým tlakem zředěných roztoků a je považován za zakladatele fyzikální chemie. V roce 1888 pracoval v jeho laboratoři S. A. Arrhenius, kterého van't Hoffovy výsledky vedly k postulování teorie elektrolytické disociace. Věnoval se také problematice usazenin v oceánech a byl pravděpodobně prvním vědcem, který laboratorní pokusy aplikoval na velké měřítko Přírody.  Pro biochemii jsou zásadní jeho koncepce vysvětlující osmotický tlak jako koligativní vlastnost roztoku a formulace van't Hoffovy reakční izobary, která umožňuje ze závislosti rovnovážné konstanty reakce na teplotě určit reakční enthalpii.

též adiuretin nebo antidiuretický hormon, ADH, angl. vasopressin nebo antidiuretic hormone, cyklický nonapeptid produkovaný v hypotalamu a uvolňovaný neurohypofýzou (viz žlázy endokrinní). Umožňuje resorpci vody a vylučování sodných iontů v distálních tubulech ledvin. Snižuje také srdeční frekvenci a zvyšuje krevní tlak. Je analogem oxytocinu (viz vzorec), má pouze ve srovnání s ním nahrazen isoleucin v poloze 3 fenylalaninem a leucin v poloze 8 argininem; přesto jsou jeho biologické účinky zcela odlišné.